Nahrávka ze soudní síně (říkejme jí proto primární zvukový záznam) je na několika místech přerušena technickými závadami. Díky srovnání s ostatními prameny víme, že tyto výpadky byly opakované a někdy i víceminutové. Víme rovněž, že v souvislé řadě na sebe navazujících číslovaných magnetofonových kotoučů primárního záznamu chybí jeden pás. Přes tyto nedostatky pro nás má primární zvukový záznam velkou cenu. Je nejcelistvějším zdrojem a proto se k němu vztahujeme při většině analýz manipulací s mediálními výstupy procesu. Těch je v zásadě pět.
Stenozáznam
Z hlediska počtu znaků je stenozáznam procesu s Rudolfem Slánským a spol. druhým nejrozsáhlejším obrazem dění v soudní síni. Má 1 925 000 znaků s mezerami (1069 normostran). Jde o strojopisný přepis, vyskytující se v několika kopiích, které se pro účely projektu podařilo v Národním archivu zkompletovat.
Stenozáznam vznikal kontinuálně v rámci celého týmu stenotypistů, kteří seděli přímo v soudní síni v prostoru za zády obviněných. Aby dobře slyšeli promluvu všech účastníků procesu, musela přenosová technika fungovat bezchybně. Ze záznamu však víme, že k tomu bylo daleko. Nemuselo jít ani o výpadky přenosu zvuku do sluchátek, které se, jak díky poznámkám stenotypistů víme (viz níže) odehrávaly relativně často, ale také o další vlivy na porozumění textu. Některé obviněné musel předseda senátu Jaroslav Novák napomínat, aby hovořili hlasitěji, neboť špatnou artikulací obsah některých jejich vět zanikl. Redukci textu tak je třeba přičíst zjednodušením, která stenotypisté do textu zanesli. Přesto se pravděpodobně stenozáznam stal jedním z důležitých pramenů pro vznik hnědé knihy.
Stenozáznam, vzhledem k technologii vzniku, sice není zatížen cílenými manipulacemi, trpí však heterogenní kvalitou stenotypistů. Na mnoha místech (zejména při technických výpadcích nahrávací techniky) je však relativně spolehlivým pramenem pro poznání toho, co v audiovizuálních záznamech dochováno není.
Hnědá kniha
Naproti tomu hnědá kniha je úpravami textu a manipulacemi všeho druhu zcela prostoupena. Ačkoliv jde zcela typicky o rozsahem nevelké úpravy odstavců, z nichž jsou vypouštěna „závadná jména”[4].
Některé úpravy však byly rozsáhlé s částmi textu vypuštěnými, částmi přesunutými na jiné místo, aby vznikl nový kontext, který již s realitou neměl nic společného.
Křiklavým příklad této metody práce lze nalézt v textu z pátého dne procesu. Manipulace se v knize projevuje na stranách 365 a 366. Korektoři tu beze zbytku využili svobody, kterou jim úprava psaného textu skýtala na rozdíl od editace zvuku nebo filmu, když otiskli větu:
„Kádrovou politiku v Národohospodářské komisi ovládal a usměrňoval v této zločinné linii Jančík-Jung, židovský buržoasní nacionalista, příslušník londýnské emigrace, který v mém případě, když přišly protesty proti mé minulosti od dělníků z Rupy, tyto zakrýval.”
Problém této formulace tkví především v tom, že před soudem nezazněla. Autoři hnědé knihy si ji vyfabulovali stejně, jako poslední větu (tučně) odstavce na straně 377 hnědé knihy:
„Při zatčení Krasňanského byl buď v jeho bytě nebo v místnostech Ústředního svazu sionistů zabaven material, který svědčil o nepřátelské činnosti tohoto svazu, který byl americkou agenturou. Zejména tam byly směrnice pro činnost sionistů, které obsahovaly mimo jiné pokyny k pronikání sionistů do státního a hospodářského aparátu k zajištění posic pro provádění a podporu protistátní činnosti. Dal jsem ukrýt tento materiál ve spisech finančního oddělení ÚNV v Praze, abych nedal nikomu možnost k zákroku proti činnosti Ústředního svazu sionistů a sionistických organisací vůbec a kromě toho jsem zabránil prošetřování židovsko-buržoasně nacionalistických a sionistických elementů, rozestavěných Slánským ve státním, hospodářském a stranickém aparátě, jako byl Frejka, Geminder, Jančík-Jung, Goldmann, Kollár-Kohn, Margolius, Löbl, já a jiní. Tak jsem dočasně oddálil odhalení našeho protistátního centra.”
O tři strany dále najdeme příbuzný typ úpravy - vložení detailů, jež v soudní síni nezazněly (vložení je značeno tučně):
| Prokurátor: | Tak kupříkladu v případě Körberova majetku, jehož skutečná hodnota činila okolo 1 000 000 Kčs, jste nechal odhadnout tento majetek na 118 000 Kčs. Na příklad 10 kusů peřin bylo odhadnuto na 200 Kčs, 13 kusů cenných obrazů na 150 Kčs, stříbrné předměty ve váze přes 12 kg na 13 000 Kčs, 83 kusů postříbřených příborů a troje zlaté hodinky na 4750 Kčs, 82 kusů křišťálového broušeného skla na 300 Kčs atd. Prováděl jste takové machinace? |
| Fischl: | Ano, za pomoci soukromých znalců. Tento odhad byl obdobný jako v jiných případech. |
Povšimněme si sugestivní otázky položené podle textu Fischlovi prokurátorem. Skutečný dialog prokurátora s Otto Fischlem zněl podle primárního zvukového záznamu takto:
| Prokurátor: | Tak kupříkladu v případě Körbera, majetek, jehož skutečná hodnota činila milion korun, jste nechal odhadnout na sto osmnáct tisíc. Je tomu tak? |
| Fischl: | Ano, ty… tento odhad byl obdobný jako i v jiných případech, byl proveden pomocí soukromých, pomocí soukromých znalců. |
Z tohoto a dalších míst v knize je zřejmé, že formulace obviněných, v mnoha případech naučené zpaměti ještě v přípravné fázi procesu, zřejmě záměrům tvůrců knihy nestačily. Autoři tak na mnoha místech úpravami zvyšovali předpokládaný emocionální účinek textu na případného čtenáře popsanými metodami.
Rozhlas
O něco podobného se na několika místech pokusili i tvůrci rozhlasové propagandy, za niž je třeba považovat záznamy určené k vysílání Československým rozhlasem. Pro strůjce procesu šlo o nejvýznamnější sdělovací prostředek, z tohoto důvodu - dle zkušeností z předchozích monstrprocesů - rozhlas večer opět vysílal zkrácenou verzi záznamů dění v soudní síni Státního soudu v Praze na Pankráci. Pro rozhlasovou logistiku to byl i při masivním pracovním nasazení redakce politického zpravodajství velmi stresující úkol, neboť vysílání sestřihu ve večerních hodinách, nebylo možno odložit. I tak ale autoři střihu do textu několikrát zasáhli více, než prostým odstraňováním nevyhovujících pasáží.
Jako příklad uveďme třetí den procesu, kde lze v práci rozhlasových editorů vystopovar zmíněnou snahu editovat „kreativně” podobným způsobem, jaký jsme popsali v hnědé knize; byť z povahy rozhlasové technologie jsou úpravy méně rozsáhlé, než je to možné u textů psaných.
Obviněný Ludvík Frejka tak ve večerním rozhlasovém vysílání, věnovaném procesu, pronesl:
„V dvouletém plánu a zejména pak v pětiletém plánu jsme hrozili rozvoj těžkého průmyslu, tohoto základu socialismu.”
Primární zvukový záznam však tutéž pasáž podává odlišně:
„V dvouletém plánu a zejména pak v pětiletém plánu jsme plánovali příliš široký rozvoj lehkého průmyslu a zabrzdili jsme naopak rozvoj těžkého průmyslu, tohoto základu socialismu.”
Střih je zřetelně slyšitelný, výraz ve zvuku nesrozumitelný. Výsledek dělá dojem, že se tu rozhlasoví redaktoři pokusili pomocí střihu vytvořit úpravou výrazu z jiného místa slovo „ohrozili" a tím zvýšit účinek na posluchače, kteří si korektnost práce rozhlasové redakce většinou neměli jak ověřit.
Manipulace v „primárním” záznamu
Ačkoliv se to nezdálo být pravěpodobné, průzkum odhalil, že ani primární zvukový záznam nebyl uchráněn editačním zásahům. Na několika místech jsou střihy pro cvičené ucho zřetelně slyšitelné. Jedno z takových je ve stopáži 2:54:03 hod. od začátku nahrávky prvního dne procesu. Rudolf Slánský na tomto místě pronáší větu:
„Byl jsem tehdy krajským tajemníkem v Moravské Ostravě a tam na schůzi krajského výboru byla projednávána i tato otázka vystoupení trockistů.”
V prostoru soudní síně v tu chvíli natáčí filmová kamera, což se v záznamu projevuje slabým vrčením jejího mechanismu kdesi v pozadí. Po slovu „výboru” však kamera rázem zmlkne, přičemž stejně rázné přerušení postihne i hlásku „u”, která by za normálních okolností měla v akustice sálu opatřeného reproduktory nenulové doznění.
V čase, který popisujeme, pravděpodobně došlo k technické závadě, kterou do svého zápisu zaznamenali stenotypisté poznámkou: „mikrofon obviněného u stolku stenografů v tomto turnu nefungoval, proto řada slov nebyla srozumitelná.”
Díky filmovému záznamu víme, že v tomto okamžiku předseda senátu Jaroslav Novák Slánského napomenul slovy „Nahlas, prosím! Můžete víc nahlas? Zkuste to víc.” Celou pasáž tak kdosi z nahrávky, které říkáme „primární zvukový záznam” odstranil. Navíc je tato manipulace se zvukem totožná se záznamy, které 20. 11. 1952 ve své večerní zpravodajské relaci Rozhlasové noviny zařadil Československý rozhlas. Dokládá to jak nahrávka z rozhlasových studiových pásů, tak nahrávka zachycená přijímačem Svobodné Evropy v okolí německého Mnichova.
Takovýchto míst se slyšitelnými střihy je ve výslechu Slánského dalších sedm, všechna v následujících 22 minutách od popsaného místa. Absence dochovaného filmového materiálu nám na těchto místech nedovoluje přesně prozkoumat obsah vystřižených pasáží. Jen na dvou místech se můžeme opírat o stenozáznam.
První z nich je ve 3:08:09 hodině záznamu, kde dle stenozáznamu po Slánského větě „To mohl zřejmě proto, poněvadž byl od Beneše a jeho lidí informován o mé předválečné oportunistické činnosti v komunistické straně,” následují dvě (z primárního zvukového záznamu však odstraněné) repliky předsedy senátu Jaroslava Nováka a prokurátora Josefa Urválka:
| Předseda: | Ten dokument, o němž jste se zmínil, č. 692/2… |
| Prok.: | Předložím Vám jej. |
Na daném místě se během procesu pravděpodobně vyskytla pauza ticha, během které si Slánský dokument prohlédl, po níž prokurátor Urválek pokračoval slovy, která už v nahrávce zachována zůstala.
Druhé z citovaných míst je v 3:14:16 hodině prvního dne procesu. Prokurátor Urválek konstatuje: „Bylo vaší povinností učinit takové opatření.” Po slánského odpovědi „Ano,” následuje podle stenozáznamu pasáž, která v primárním zvukovém záznamu chybí:
| Předs.: | Proč jste neučinil všechna opatření a nechal jste Švermu zahynout, proč jste tak jednal? |
| Onv.S.: | Moje jednání /další nesrozumitelné/ že jsem byl nepřítelem komunsitické strany. |
Vzhledem k poznámce stenotypisty lze editační zásah na tomto místě přičíst nesrozumitelnosti části Slánského slov. Ostatních pět míst, kde vystřižené sentence ve stenozáznamu ani nemůžeme dohledat lze předpokládat, že šlo jen o zaváhání či jiné význam nenesoucí pauzy ve výpovědi, jejichž „krácení” patřilo k běžné činnosti editorů rozhlasových záznamů.
Zatím jsme hovořili o střizích, které jsou v primárním zvukovém záznamu slyšitelné. Existují však i takové, jež jsou provedeny zručně. Jde například o pasáž ve stopáži 2:41:11 hod. od začátku primárního zvukového záznamu prvního dne procesu, v místě, kde se předseda senátu Jaroslav Novák chystá zahájit výslech Rudolfa Slánského.
Předseda senátu podle zvukového i stentypického záznamu měl říci „Obviněný Rudolfe Slánský, předstupte před mikrofon. Cítíte se vinen v tom, jak jest uvedeno, že jste se dopustil těch čtyř trestných činů, které vám žaloba dává za vinu?”
Podle hnědé knihy se mezi slovy „mikrofon” a „cítíte” měl odehrát dialog, ve kterém se předseda senátu zeptal „Rozuměl jste žalobě?”, na což Slánský odpověděl „Ano.” V následujícím odstavci uvádíme plné znění chybějící pasáže, jak ji zachytily a uchovaly mikrofony filmového záznamu (vystřižená pasáž je označena tučně):
| Předseda: | Obviněný Rudolfe Slánský, předstupte před mikrofon. Žádám vás, abyste mluvil jasně a srozumitelně. V případě, že vám budou kladeny otázky ze strany státní prokuratury, žádám vás, abyste mluvil do středního mikrofonu. Rozuměl jste mi, prosím? Přistoupíme nyní pokud se týče vašich osobních údajů. Když jsem s vámi hovořil a sděloval vám žalobu, tak jsme také potom, druhého dne potom probrali jednotlivé vaše údaje, kdy jste se narodil, atd. Jsou ty údaje správné tak, jak jsme je spolu probírali? |
| Slánský: | Ano. |
| Předseda: | Tak nemáte nějakých doplňků, nebo změn? |
| Slánský: | Ne. |
| Předseda: | Ne. A nyní, prosím, pokud se týče vaší činnosti, pro kterou jste byl postaven před státní soud. Žalobě jste rozuměl? |
| Slánský: | Ano. |
| Předseda: | Žaloba vám byla přečtena. |
| Slánský: | Ano. |
| Předseda: | Cítíte se vinen v tom… |
Jde zjevně o technický rozhovor, který nenese žádnou podstatnou informaci. Ostatně něco podobného je zachyceno i na několika dalších místech záznamu, například počátkem třetího dne procesu, při výslechu Bredřicha Reicina, ve které je z primárního záznamu odstraněna pasáž:
| Předseda: | Tento dokument znáte také, byl vám též předložen ve vyšetřování? |
| Reicin: | Ano |
| Předseda: | Znám je vám. |
O vystřižení této části z primárního zvukového záznamu víme překvapivě díky záznamu rozhlasového vysílání, zachyceného u Mnichova, tedy v tom typu záznamu, který se prokazatelně šířil do éteru. Znamená to snad, že k manipulacím došlo až poté, co se jedna z kopií zvukového záznamu (výše zmiňované rozpory nasvědčují tomu, že existovaly nejméně dva simultánně natáčené záznamy procesu)[5] stala podkladem rozhlasového vysílání? Pokud to tak skutečně bylo, kde je ten druhý? Kde se natáčel? Existovalo přímé linkové propojení budovy státního soudu v Praze s rozhlasovou budovou na Vinohradech, nebo pásy do rozhlasové budovy putovaly pozemní cestou?
Závěr
Porovnávací nástroj, který máme k dispozici, umožňuje detailně zkoumat jednotlivé dochované záznamy procesu z listopadu 1952. Poskytuje odpovědi na některé otázky ohledně manipulací s obrazem procesu, řadu otazníků však současně vyvolává. Nade vší pochybnost lze prohlásit jen to, že vzhledem k editaci primárního zvukového záznamu, této nejucelenější zvukové matrice procesu, už tento pramen z hlediska dalšího zkoumání nemůžeme považovat za zcela intaktní. Kým a kdy se tak stalo, se možná už nikdy nedozvíme. Pozitivní je, že kombinací všech zdrojů, mezi něž musíme počítat i sestříhané filmy (manipulované nepochybně už jen výběrem pro finální střih (některé záběry zůstávají němé a svědčí, že natočené suroviny muselo být mnohem více) lze nedostatky jednotlivých pramenů vzájemně eliminovat.
Poznámky:
[1] Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, Ministerstvo spravedlnosti, Praha, 1953, náklad 75 400 výtisků, 547 s.
[2] Jedna normostrana představuje 1800 znaků s mezerami.
[3] Tento neoficiální název, který budeme používat, se vztahuje k hnědé obálce knihy.
[4] Např. Ludvík Svoboda, profesor Vysoké školy politických a hopodářských věd v Praze - Jaroslava Fukátko, podnikatel Kartelár, a mnozí jiní.
[5] Pokud by tomu tak nebylo, některé pasáže, které v soudní síni technik nestihl zaznamenat, by se do vysílání nedostaly. Současně by rozhlas přinejmenším během prvního dne procesu nemohl stihnout duplikaci originálů, potřebné pro večerní vysílání a jejich editaci. Slánský v první den procesu začal vypovídat ve 13.00 hod. a jeho výslech před soudem skončil (i s přestávkami) nejpozději v půl šesté odpoledne. Rozhlas přitom editovaný záznam jeho výpovědi vysílal už v hlavní zpravodajské relaci Rozhlasové noviny po 19.00 hod. téhož dne.