Vladimír Znojemský

V roce 1915 vystudoval práva na Univerzitě sv. Vladimíra v Kyjevě. V letech 1916–1918 sloužil v ruské carské armádě, po bolševické revoluci a kapitulaci Ruska vstoupil do Československých legií. Po návratu do Československa (ČSR) v roce 1920 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí (MZV) a v letech 1920−1922 působil jako sekretář československé repatriační (později obchodní) mise v Moskvě. V letech 1925–1931 byl vicekonzulem ve Skopji a po další pětileté službě v ústředí MZV se stal od října 1937 přednostou československého konzulátu v polském Krakově. Po okupaci odmítl předat úřad Němcům a zapojil se do odboje. Ve Velké Británii spolupracoval s Edvardem Benešem a od prosince 1939 do pádu Francie v červnu 1940 spravoval generální konzulát v Marseille. Poté pracoval do roku 1944 v exilovém ministerstvu vnitra. Od listopadu 1944 do března 1947 opětovně působil ve službách MZV jako generální konzul v Paříži. Po komunistickém převratu došlo v roce 1949 k jeho odvolání ze státních služeb.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 267–268.