Jan Zika

Vyučil se obuvníkem a v letech 1922−1927 pracoval v Baťově rychlosprávkárně obuvi v Praze. Od roku 1925 byl funkcionářem Komunistického svazu mládeže (Komsomol) a Federace proletářské tělovýchovy. Patřil ke stoupencům tzv. Gottwaldovy linie ve vedení Komunistické strany Československa (KSČ), požadující její bolševizaci dle direktiv z Moskvy. V letech 1929–1930 působil ve funkci tajemníka KSČ v Kladenském kraji, kvůli hrozbě stíhání za protizákonné politické aktivity odjel v roce 1930 tajně do Sovětského svazu (SSSR), kde v Moskvě absolvoval Leninskou školu Komunistické internacionály (Kominterna). Po návratu do Československa působil ve 30. letech jako tajemník Průmyslového svazu kožedělníků, Rudých odborů (1934–1936), dále jako novinář (např. časopis Baťovák, ilegální Rudé právo) či jako organizační tajemník pražského stranického kraje (1936–1938). Po zastavení činnosti KSČ v říjnu 1938 se začal ukrývat, organizoval struktury podzemní KSČ v Pražském kraji a posléze se stal členem I. ilegálního ÚV KSČ a od dubna 1941 i II. ilegálního ÚV KSČ, přičemž musel neustále unikat před zatýkacími akcemi gestapa. V důsledku rozsáhlých prohlídek německých represivních složek po atentátu na Reinharda Heydricha byl po náhodné razii zatčen a krátce nato zemřel ve vyšetřovací vazbě.

KOKOŠKA, Stanislav: Jan Zika. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 558–559. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. III. díl: Q–Ž. Praha – Litomyšl: Paseka – Petr Meissner, 1999, s. 566–567.