Heřman Zechner

Narodil se do rodiny středoškolského ředitele a učitele. Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích studoval v letech 1915–1921 Právnickou fakultu německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (resp. Německé univerzity v Praze). Po absolvování praxe působil od roku 1926 jako soudce u Okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu, posléze u pražského Okresního exekučního soudu. V roce 1933 se stal soudním radou u Krajského soudu obchodního v Praze, kde byl od roku 1938 druhým předsedou II. obchodního senátu. Po podepsání mnichovské dohody koncem září 1938 a okleštění území Československa nacistickým Německem došlo v říjnu téhož roku k jeho přidělení k soudu v České Lípě, s čímž se vázalo také podání žádosti o vstup do Nacionálně socialistické německé dělnické strany (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP). Po okupaci zbytku českých zemí německou armádou v březnu 1939 byl na vlastní žádost přeložen zpět do Prahy, kde poté působil jako soudní rada u Německého zemského soudu (Landesgerichte), v němž posléze zastával po dobu okupace funkci předsedy II. civilního senátu, do jehož agendy spadaly především problematiky civilních sporů (např. rozvody, rozluky či „spory o zjištění pokrevního původu“). Po osvobození v květnu 1945 byl coby příslušník německé národnosti zajištěn, avšak na přímluvu několika spolehlivých osob došlo záhy k jeho propuštění do „domácí internace“. V srpnu 1945 byl opětovně zadržen, neboť se zjistilo, že figuruje na seznamu potenciálních válečných zločinců, který byl vyhotoven za války exilovou vládou v Londýně. Zechner předložil věrohodné důkazy a svědectví o tom, že po dobu okupace nespáchal žádný válečný zločin a v řadě případů intervenoval či přímo pomohl českým lidem a Židům při sporech týkajících se přidělení dětí do péče, uložení vysokých trestů či deportací do koncentračních táborů. Šetřením orgány ministerstva vnitra nebylo zjištěno žádné provinění, naopak řada svědectví vyzněla zcela v Zechnerův prospěch (také jeho členství v NSDAP bylo pouze formální). Z vazby byl nakonec propuštěn dne 1. 6. 1946 pod podmínkou, aby do tří týdnů i s rodinou opustil území ČSR, což posléze také učinil.

Archiv bezpečnostních složek - f. Německé soudy v Protektorátu (f. 134), sign. 134-481-15 f. Ústředna Státní bezpečnosti (f. 305), sign. 305-355-2 f. Vytříděné spisy sekretariátu ministra vnitra (f. 319), sign. 319-35-7