Osvald Závodský

Ve druhé polovině 20. let vystudoval reálné gymnázium a dvouletý obchodní kurz. V letech 1930−1932 byl v důsledku hospodářské krize nezaměstnaný. Po absolvování vojenské prezenční služby pracoval v letech 1934–1937 jako obchodní příručí, prodavač či jako dělník na stavbě železnice. V roce 1936 se stal členem komunistického Svazu mladých a koncem roku 1937 vstoupil do tzv. interbrigád, v jejichž řadách se zúčastnil španělské občanské války (1936–1939). Krátce po příjezdu do Španělska vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ) a posléze působil jako politický komisař v praporu Masaryk. Po porážce republikánských sil odešel v únoru 1939 do Francie, kde byl po nějaký čas v internaci. Poté se přihlásil do československé zahraniční armády a po nacistické invazi a kapitulaci Francie v červnu 1940 se v souladu se stranickými direktivami zapojil do ilegálního komunistického odboje v Marseille a později v Paříži. Zde byl v prosinci 1942 zatčen gestapem a posléze deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde strávil zbytek války. Po osvobození krátce působil v Paříži jako člen Ústředního Národního výboru a do Československa (ČSR) se vrátil v srpnu 1945. Krátce nato nastoupil na evidenční oddělení Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ) pod vedením Karla Švába, s jehož působením ve strukturách ministerstva vnitra a ministerstva národní bezpečnosti spojil svou poválečnou profesní kariéru. Do služeb ministerstva vnitra vstoupil v listopadu 1948 a během své činnosti u bezpečnostních složek měl zásadní podíl na nezákonných praktikách, které v té době používaly. V letech 1948−1950 byl zařazen na odbor BA (velitelství Státní bezpečnosti, StB), stal se prvním zástupcem velitele StB Jindřicha Veselého a zároveň velitelem skupiny BAa (vnitřní státní bezpečnost). K 1. 10. 1949 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Kvůli zdravotním problémům J. Veselého od začátku roku 1950 prakticky řídil StB, oficiálně byl do funkce jejího velitele jmenován dne 29. 8. 1950 s účinností od 1. 9. 1950. Dne 27. 1. 1951 byl tajně zatčen, v červenci téhož roku degradován a později obžalován z tzv. trockistické činnosti, z dosazování „nepřátelských živlů“ do Bezpečnosti a z „krytí“ nepřátelských aktivit „Slánského centra“.

Během hlavního procesu s „Rudolfem Slánským a spol.“ vystoupil jako svědek. Sám byl odsouzen dne 23. 12. 1953 společně s dalšími šesti bývalými vysoce postavenými příslušníky StB k trestu smrti a dne 19. 3. 1954 popraven. Mrtvola byla uložena do hromadného hrobu na ďáblickém hřbitově. Rodina se o popravě dozvěděla až v listopadu 1954, když ještě předtím žádali příbuzní prezidenta Antonína Zápotockého o Závodského omilostnění. V roce 1963 byl rehabilitován. V červnu 1966 došlo k vyzvednutí jeho ostatků, které rodina pohřbila na hřbitově v Praze-Strašnicích.

Archiv bezpečnostních složek - f. Personální spisy příslušníků MV, arch. č. 1611/10; sb. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-4 MV.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy, vězeňský spis Osvalda Závodského.

KALOUS, Jan: Osvald Závodský – aktér i oběť politických procesů. In: Paměť a dějiny. Praha: ÚSTR, 2013, č. 3, s. 85–95. TUČKOVÁ, Anna: Proč zemřel Osvald Závodský? (Pokus o rekonstrukci jednoho života). In: Reportér: týdeník pro politiku, kulturu a sport. Praha: Čs. svaz novinářů, 1968. roč. 3, č. 9, s. 10–11.