Paul Willert

Vyrůstal ve Washingtonu, kde jeho otec Arthur působil jako zahraniční korespondent britského deníku The Time. Stejně jako předtím jeho dědeček a otec získal vzdělání na Eton College a Balliol College v Oxfordu, kde studoval moderní dějiny. Poté nastoupil místo novináře v Oxford University Press, kde posléze patřil k jedněm z nejlepších zaměstnanců. V červnu 1934 se oženil s Brendou Pearsenovou, sestrou třetího vikomta Cowdraye. Těsně před druhou světovou válkou se manželé usadili v Paříži, kde žili v bytě v ulici Place Dauphine na ostrově Île de la Cité. Po vypuknutí války se přestěhovali do Velké Británie a Willert narukoval do armády k jednotkám britského Královského letectva (Royal Air Force, RAF). V rámci svých úkolů spolupracoval s vojenským zpravodajstvím a jeho mise zahrnovaly také navazování kontaktů a spolupráci s francouzským odbojem na území Francie, za což mu byl po válce udělen francouzský Válečný kříž (Croix de guerre) za chrabrost v boji s nepřítelem. Po osvobození se Willert i se svojí ženou vrátil do Paříže jako letecký atašé britského velvyslanectví pod vedením Duffa Coopera. Ve francouzské metropoli se manželé Willertovi aktivně účastnili společenského dění a mezi jejich přátele, s nimiž se často stýkali, bylo možno počítat přední osobnosti tehdejšího kulturního života, jakými byli Noël Coward, Alfred Jules Ayer, André Malraux, Jean Cocteau, Arthur Koestler či Pierre Fresnay. V roce 1948 se manželé Willertovi rozvedli a Paul se krátce nato podruhé oženil. Posléze pracoval u společnosti Rolls-Royce v oboru leteckých motorů.

Později pomáhal společnosti Société Nationale des Pétroles d'Aquitaine využívat nově objevená naleziště ropy a zemního plynu v Akvitánii. Po fúzi firmy s dalšími ropnými společnostmi v roce 1966 a vzniku Elf Aquitaine, se stal předsedou její britské pobočky. Z prvního manželství měl dvě dcery, se svojí druhou ženou zplodil jednu dceru.

Paul Willert. Oil man who had worked with wartime French Resistance. In: The Daily Telegraph, 25. 8. 1998, p. 19.