Bedřich Wiesner

Dětství a dospívání strávil v německém prostředí. Po maturitě na německém reálném gymnáziu vystudoval Technickou univerzitu (Technische Universität) ve Vídni. S vypuknutím první světové války nastoupil počátkem srpna 1914 jako jednoroční dobrovolník k pěšímu pluku 3 a posléze se stal frekventantem důstojnické školy pěšího pluku 100 rakousko-uherské branné moci. Koncem prosince 1915 byl s jednotkou nasazen na východní frontu, kde od dubna 1916 velel četě v hodnosti podporučíka. V červnu 1916 upadl do ruského zajetí a po takřka tříleté internaci se přihlásil do československých legií, v jejichž řadách sloužil jako kreslič technické roty III. střeleckého pluku. V srpnu 1920 se vrátil do nově vzniklého Československa (ČSR), kde demobilizoval. O tři roky později ještě absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze. Ve dvacátých letech pracoval do roku 1928 u stavební firmy Krisler a Malíř v Žilině, poté dostal zaměstnání u firmy Báňské a hutní společnosti v Praze a v roce 1937 přešel do firmy Albert Hahn, rourovna v Novém Bohumíně. Coby záložní důstojník byl ve zpravodajském kontaktu s průmyslovým oddělením Hlavního štábu Ministerstva národní obrany (MNO), pro nějž pracoval do března 1939. Po okupaci zbytku českých zemí nacistickým Německem odešel, zejména kvůli svému židovskému původu a zpravodajským kontaktům, do exilu. Nejprve pobýval se svojí manželkou krátce v Belgii, posléze se přemístili do Velké Británie. Počátkem listopadu 1939 vstoupil do československé zahraniční armády. V březnu 1940 byl zařazen k obranné skupině (velitel mjr. Václav Sláma) zpravodajského II. odboru MNO pod vedením plk. Františka Moravce. Takřka po celou dobu války vyslýchal československé dobrovolníky a emigranty z protektorátu a díky perfektní znalosti němčiny také válečné zajatce. V rámci této „obranné agendy“ byl v častém styku také s anglickými zpravodajskými službami. Později sloužil jako styčný důstojník mezi zpravodajským odborem MNO a IV. odborem exilového Ministerstva vnitra (MV). Koncem války odcestoval na osvobozované území předválečného ČSR, kde se v Košicích stal příslušníkem 4. oddělení Hlavní správy OBZ při Hlavním štábu MNO. Počátkem října 1945 demobilizoval v Praze. V poválečném období pracoval jako ředitel nákupu na generálním ředitelství národního podniku Československé hutě a díky svým pracovním cestám do zahraničí byl využíván 5. oddělením hlavního štábu (bývalé OBZ) i vojenskou rozvědkou coby příležitostný informátor. Po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 přistoupila Státní bezpečnost (StB) k perzekuci někdejších armádních důstojníků a zpravodajců spjatých za války s prací v exilovém MV a zpravodajských strukturách MNO napojených na britskou zpravodajskou službu Intelligence Service (IS), kteří měli údajně špionážně pracovat proti ČSR a komunistům v poválečném období. Dne 16. 11. 1949 byl Bedřich Wiesner zatčen příslušníky StB a krátce nato přivezen k tzv. tvrdému výslechu do „tajné chaty za Prahou“ (ve skutečnosti konfiskované vily bývalého předsedy vlády Jana Šrámka v Líšnici-Varadově). Zde došlo několika příslušníky pod vedením nechvalně proslulého Miroslava Picha-Tůmy k jeho brutálnímu fyzickému mučení za účelem doznání se ke spolupráci s IS. Wiesner se k ničemu nepřiznal a po výsleších byl v zuboženém stavu dopraven do ruzyňské věznice, kde 19. 11. 1949 na následky mučení zemřel. StB záhy nato případ „zaretušovala“ jako úmrtí způsobené úrazem vzniklým během zadržení při „pokusu o útěk“. K rozkrytí pravé příčiny skonu došlo až v pozdějších letech během přešetřování případu Inspekcí ministra vnitra.

Archiv bezpečnostních složek - f. Inspekce ministra vnitra (f. A 8), inv. j. 1231, 1234, 1236–1237 f. Inspekce ministra vnitra (f. A 8/2), inv. j. 9

TOMEK, Prokop: Příslušník StB Miroslav Pich-Tůma. Příběh opravdového komunisty. Cheb: Svět křídel, 2022, s. 185–205.