Jiří Wehle

Po absolvování reálného gymnázia vystudoval v letech 1928−1934 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Poté pracoval jako koncipient v několika advokátních kancelářích a od října 1936 do prosince 1938 absolvoval vojenskou prezenční službu. Pro své protinacistické aktivity byl na počátku druhé světové války v září 1939 zajištěn v rámci preventivní zatýkací akce a zbytek okupace strávil v koncentračních táborech. Po osvobození byl v říjnu 1945 přijat na ministerstvo vnitra, kde se stal členem pátracího týmu komise pro zjišťování a vyšetřování válečných zločinců na území Německa. Po návratu z okupačních zón rozděleného Německa působil od 1. 7. 1946 na odboru zahraničního zpravodajství (zahraniční rozvědka) ministerstva vnitra pod vedení Zdeňka Tomana, po jehož zatčení a odvolání v dubnu 1948 byl do konce roku pověřen vedením. Ke dni 1. 1. 1949 byl jmenován přednostou studijního oddělení zpravodajského odboru. V polovině roku 1949 byl z funkce odvolán, oficiálně údajně kvůli „kádrovým závadám“ z předválečné doby. V rámci ministerstva vnitra byl přeřazen do správní agendy a zabýval se problematikou národních výborů. Dne 31. 1. 1951 s ním byl ukončen pracovní poměr a koncem března 1951 došlo k jeho zatčení. Později byl obviněn z páchání „trockistické činnosti“ ve spolupráci s dalšími osobami z bezpečnostního aparátu.

Po více jak tříleté vazbě byl dne 20. 4. 1954 rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Praze zproštěn obžaloby a propuštěn na svobodu. Počátkem 60. let byl rehabilitován a v následujících letech se snažil dosíci kompenzace také za své nezákonné propuštění z ministerstva vnitra. V 60. letech pracoval jako vedoucí studijního oddělení Hornického ústavu Československé akademie věd a angažoval se ve Svazu protifašistických bojovníků.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-81, sv. 3; arch. č. MNB-99, sv. 4; f. Osobní evidenční karty příslušníků MV (f. OEK), Jiří Wehle; f. Inspekce ministra vnitra (A 8/2), inv. j. 112.