Menu

Václav Vlk

Advokát, účastník druhého odboje, poválečný generální ředitel národních podniků Československé doly a Sběrné suroviny.

Účast v procesech

1952, Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským  |  Role: svědek
1954, Václav Vlk a spol. (Velká trockistická rada)  |  Role: obžalovaný  |  odsouzen

Životopis

V roce 1934 absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a během studií vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Stal se členem vedení Komunistické studentské frakce (Kostufra) v Brně a působil v Levé frontě. V roce 1935 byl z KSČ vyloučen kvůli své kritice moskevských procesů, pročež se v letech 1935−1939 politicky angažoval v sociálně demokratické straně. V letech 1936−1941 pracoval jako advokátní koncipient v Brně a v Praze, poté v Národní odborové ústředně zaměstnanecké (1941−1945). Za okupace byl aktivní v odboji, spoluzaložil organizaci „V boj“ a po její likvidaci gestapem se stal členem skupiny „Předvoj“. Také byl činný ve strukturách průmyslové a zásobovací komise ilegální Ústřední rady odborů (ÚRO). Po válce se stal opětovně členem KSČ, přičemž zasedal v ideologické komisi její právní rady. V letech 1945−1951 působil jako generální sekretář Hospodářské skupiny báňského průmyslu, vládní zmocněnec pro mostecký a falknovský uhelný revír (1945−1946), člen Národohospodářské komise ÚRO či jako generální ředitel národního podniku Československé doly (1946−1948). Po komunistickém únorovém převratu byl od podzimu 1948 ředitelem národního podniku Sběrné suroviny. Vedle toho také přednášel na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (1948−1951). Dne 10. 11. 1951 byl zatčen a posléze obviněn z účasti na „trockistickém spiknutí“ v intencích „Slánského centra“.
Během hlavního procesu s „Rudolfem Slánským a spol.“ vystoupil jako svědek. Sám byl odsouzen dne 25. 2. 1954 v procesu s tzv. Velkou trockistickou radou k 15 letům odnětí svobody. Vězněn byl v Leopoldově, na Pankráci a ve Valdicích. K jeho propuštění došlo na amnestii dne 10. 5. 1960. Poté pracoval až do své smrti v roce 1962 jako brusič v ČKD (Českomoravská Kolben-Daněk), n. p., v Praze. V roce 1963 byl posmrtně rehabilitován.

Prameny

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-1, arch. č. MNB-93.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy, vězeňský spis Václava Vlka.

K dalšímu čtení

Dokumentární pořad České televize Zvědavá kamera. Díl Svědectví pro výstrahu. Režie: Karel Fuksa, Milan Tomsa. Československá televize 1968. Dostupné (online 28. 8. 2022): https://www.ceskatelevize.cz/porady/1006323478-zvedava-kamera/20754215554/ Masarykova Univerzita, Václav Vlk (online, 25. 7. 2022): https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/vlk-v.html
i
Narození:
12. 4. 1910
Brtnice (okr. Jihlava)
Úmrtí:
23. 3. 1962
Praha
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Marie Slupecká (1917)
Děti:
Václav (1943), Jan (1944)