Václav Vlček

V roce 1915 maturoval na Vyšším reálném gymnáziu v Domažlicích. Krátce nato byl odveden do rakousko-uherské armády, v jejíchž řadách byl v roce 1916 vyslán na ruskou frontu do Haliče, kde padl do zajetí. Po pobytu v zajateckém táboře vstoupil dne 6. 8. 1917 do československých legií v Rusku, absolvoval důstojnickou školu v Kyštymu a poté sloužil u 1. čs. střel. pluku Jana Husi. V lednu 1921 přijel do nově vzniklého Československa (ČSR), kde byl posléze jmenován zpravodajským a osvětovým důstojníkem pěšího pluku 1 Jana Husi v Českých Budějovicích. V květnu 1923 došlo k jeho přemístění k horskému praporu 2 do Dolního Kubína, kde mj. sloužil od listopadu 1924 do poloviny března 1925 jako velitel poddůstojnické školy. V listopadu 1925 se stal instruktorem ve škole pro výchovu záložních důstojníků v Košicích, odkud se v červenci 1927 vrátil zpět do Dolního Kubína ve funkci velitele roty. V letech 1927−1930 byl frekventantem I. ročníku Válečné školy v Praze, přičemž absolvoval praxi u různých zbraní a ve vojenských učilištích. V září 1930 nastoupil jako přednosta 3. odděl. štábu u 2. divize v Plzni a o rok později byl převelen do Prahy k MNO, nejdříve coby referent všeobecné skupiny Hlavního štábu, posléze sloužil u jeho operační skupiny. V roce 1937 absolvoval roční stáž u zbraní a vyššího velení ve Francii. Po nacistické okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 se zapojil do vojenské odbojové organizace Obrana národa, avšak již počátkem července téhož roku byl nucen uprchnout před hrozícím zatčením do exilu. Ve Velké Británii vedl do 1. 10. 1939 československou vojenskou expozituru a poté byl zařazen do československé armády ve Francii. Po okupaci Francie nacisty v červnu 1940 se přemístil zpět do Velké Británie, kde byl odvelen do náhradního tělesa (září 1940 až listopad 1941), a poté se stal styčným důstojníkem u belgické královské vlády. Zároveň působil jako styčný důstojník a přednosta vojensko-propagačního oddělení u exilového MZV. Počátkem listopadu 1944 došlo k jeho povýšení do hodnosti brigádního generála a ustanovení do funkce přednosty 3. (operačního) oddělení Hlavního štábu. Po osvobození a návratu do vlasti v červnu 1945 byl nejdříve jmenován přednostou 1. odděl. hl. št. MNO, koncem téhož roku se stal divizním velitelem v Českých Budějovicích a o rok později byl přeložen jako velitel armádního sboru do Banské Bystrice. Po komunistickém únorovém státním převratu byl jako „nespolehlivý“ přeložen k 1. 6. 1948 do výslužby. Na podzim téhož roku uprchl do exilu v americké okupační zóně Německa, odkud po čtrnáctiměsíčním pobytu odešel do Kanady.

Společně se svojí rodinou se usadil v Montrealu, kde založil českou doplňovací školu, stal se předsedou odbočky Čs. národního sdružení a v průběhu svého dalšího života se významně angažoval mezi krajany v sociální a kulturní oblasti.

PEJSKAR, Jožka (ed.): Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948–1984, sv. 1. Curych: Konfrontace, 1982, s. 225. TOMEK, Prokop: Václav Vlček (online, 23. 10. 2023): https://www.vhu.cz/vaclav-vlcek/; ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica: Vojtěch Vlček. In: Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 322−323.