Vlasta Veselá

V červnu 1936 promovala na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Prostřednictvím Levé fronty se seznámila s ideály komunismu, stala se členkou Komunistické studentské frakce (Kostufra) a aktivně se zapojila do brněnského stranického života. Pracovala v nemocnicích v Uherském Hradišti, Přerově a Olomouci. V období španělské občanské války (1936–1939) vstoupila jako lékařka do tzv. Interbrigád a v rámci tzv. Komenského lazaretu organizovaného Otto Šlingem a Emanuelem Voskou odjela do míst bojů, kde od května 1937 do prosince 1938 působila jako doktorka v polní nemocnici (Guadalajara, Barcelona, Valencie). Poté přesídlila do Francie, pracovala v Červeném kříži a po nacistické okupaci v červnu 1940 přešla do ilegality, v níž se částečně zapojila i do odboje. V této době byla v kolektivu např. s Arturem Londonem či Laco Holdošem a působila jako lékařka v československé dětské kolonii na jihu Francie, kde se seznámila s budoucím manželem Rudolfem Feiglem. V říjnu 1942 společně s ním utekla do neutrálního Švýcarska, kde se poznala s Noelem Fieldem. Koncem války se zapojila do sociální pomoci pro země postižené válkou a v rámci různých organizací tyto aktivity vykonávala i v poválečném období. Koncem září 1945 se vrátila do Československa, stala se členkou ústředního výboru Československého červeného kříže a pracovala jako závodní lékařka Mladé fronty či Československého svazu mládeže v Praze. V roce 1949 byla zatčena a v důsledku psychického vyčerpání i podlomeného zdraví z války spáchala ve vazbě v červnu 1950 sebevraždu.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-92.