Anna Vacková

V letech 1934−1937 vystudovala reálné gymnázium v Praze a poté dvouletou pokračovací školu tamtéž. V roce 1937 se stala členkou Komunistického svazu mládeže (Komsomol) a o dva roky později vstoupila do tehdy již zakázané Komunistické strany Československa (KSČ). Během nacistické okupace pracovala jako praktikantka v účtárně nakladatelství Melantrich v Praze na Smíchově (1940−1942), poté jako písařka u pražské firmy Společnost pro dřevostavby (1942−1943) a od ledna do dubna 1944 jako dělnice u společnosti Dr. Motyčka a Bauer na Praze II. Společně se svými bratry se zapojila do komunistického odboje (např. se podílela na tisku Rudého práva a ilegálních letáků), za což byla v dubnu 1944 zatčena gestapem a vězněna do konce války. Po okupaci pracovala v sekretariátu Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ) a v září 1945 nastoupila jako správní zaměstnankyně na ministerstvo národní obrany (MNO). V témže roce se poprvé provdala, její manžel však záhy zemřel. V roce 1948 si vzala příslušníka Státní bezpečnosti (StB) Antonína Vacka. V průběhu roku 1949 předala Karlu Švábovi poznatky týkající se činnosti a chování „Reicinovské kliky“ na MNO. Záhy poté s ní bylo zavedeno disciplinární řízení pro „nemístnou kritiku poměrů v armádě“ a byla vyloučena z KSČ. Později byla do strany opět přijata a dne 1. 10. 1952 nastoupila službu na ministerstvu národní bezpečnosti (MNB).

Její zapsaná svědecká výpověď týkající se Bedřicha Reicina a Karla Švába byla čtena během hlavního přelíčení proti „Rudolfu Slánskému a spol." dne 25. 11. 1952.

Archiv bezpečnostních složek - f. Personální spisy příslušníků MV (KP), arch. č. KP-3295/21; f. Osobní evidenční karty (OEK), Anna Vacková.