Eduard Urx

V letech 1922–1925 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se stal členem Volného sdružení studentů socialistů, které začalo v prosinci 1924 vydávat kulturně-politickou revue DAV. Po vstupu do Komunistické strany Československa (KSČ) přerušil studia a věnoval se politice a žurnalistice, např. jako redaktor slovenského komunistického deníku Pravda (1926–1929) či jako šéfredaktor Rudého práva v Praze (1930–1931, zástupce od října do listopadu 1938). Také se zabýval psaním poezie, povídek či kritickou reflexí české meziválečné filozofie. Na přelomu 20. a 30. let byl několikrát krátce uvězněný a v důsledku hrozby dalších trestů pro porušení zákona na ochranu republiky uprchnul v roce 1931 do Moskvy, odkud zasílal reportáže do tuzemských tiskovin. V sovětské metropoli také studoval na Leninské škole Komunistické internacionály (Kominterna) a pracoval v československé sekci Kominterny. Po návratu do Československa (ČSR) žil v letech 1933−1935 v ilegalitě, kterou ukončila amnestie související s komunistickou podporou zvolení Edvarda Beneše prezidentem v roce 1935. V letech 1936–1938 zastával funkci krajského tajemníka KSČ v Moravské Ostravě. Po nacistické okupaci se zapojil do komunistického odboje – stal se členem I. ilegálního ústředního vedení KSČ a spolupracovníkem redakce zakázaného Rudého práva. Dne 13. 2. 1941 byl zatčen gestapem a vězněn na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně, v dubnu 1942 byl deportován do koncentračního tábora v Mauthausenu a popraven.

KOKOŠKA, Stanislav: Urx Eduard. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989), L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 486–488. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. III. díl: Q–Ž. Praha – Litomyšl: Paseka – Petr Meissner, 1999, s. 404.