Arnošt Ungár

V letech 1924−1933 vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Během studií se zapojil do Komunistické studentské frakce (Kostufra) a v roce 1926 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Po absolvování povinné praxe si v roce 1936 otevřel soukromou zubní ordinaci, v níž před válkou a zřejmě i za okupace léčil řadu stranických kolegů žijících v ilegalitě, z nichž se po válce někteří stali předními funkcionáři KSČ. Během druhé světové války musel z důvodu židovského původu ukončit svoji praxi a od počátku roku 1944 se ukrýval před transportem do koncentračního tábora. V poválečném období po nějaký čas organizoval lékařskou službu v rámci Zemského velitelství Sboru národní bezpečnosti v Čechách a v letech 1945−1949 opětovně provozoval zubní ordinaci v Revoluční ulici na Praze I, v níž nadále přijímal některé komunistické prominenty (např. M. Švermovou, G. Fučíkovou). V roce 1945 obnovil přerušené členství v KSČ, z níž o rok později vystoupil, údajně ze zdravotních důvodů. Dne 7. 11. 1949 byl zatčen a dán do vyšetřovací vazby, kde se po třech dnech pokusil o sebevraždu. Lékařské zařízení z jeho zubní ordinace bylo zkonfiskováno a posléze instalováno v ruzyňské věznici. Důvodem k zatčení Ungára byly schůzky jeho přátel, některých komunistických funkcionářů (např. Evžen Klinger, Záviš Kalandra), lékařů či představitelů armády, kteří dle Státní bezpečnosti představovali „ilegální trockistickou skupinu“ (ve skutečnosti byly styky čistě společenské, nejčastěji vyplněné hrou v karty). Během jedenáctiměsíční vazby se mu i přes psychické a fyzické mučení (dle pozdějšího šetření Inspekce ministra vnitra se jednalo o temnici, odpírání stravy, svěrací kazajku, bití rákoskou) nepodařilo prokázat prakticky žádnou trestnou činnost. Klíčoví svědci, Záviš Kalandra a Evžen Klinger, nemohli být k jeho případu řádně vyslechnuti, neboť první byl popraven v červnu 1950 a druhý trpěl ve vazbě těžkými zdravotními problémy. Přesto byl nakonec Ungár postaven před soud a dne 7. 12. 1951 odsouzen za pobuřování na dva roky odnětí svobody. Jelikož byl trest odpykán vazbou, byl ihned propuštěn na svobodu. Soud se nevyslovil ke konfiskaci majetku a Ungár se v následujících letech dožadoval vrácení zabavených věcí (zejména zařízení zubní ordinace) a případ byl nakonec zřejmě vyřešen finanční náhradou.

Ve druhé polovině 50. let působil jako zubař na Obvodním ústavu národního zdraví (OÚNZ) v Praze 12.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-98, sv. 11; f. Inspekce ministra vnitra (A 8/1), inv. j. 674.