Bohuslav Ujček

Během druhé světové války studoval gymnázium a mimo jiné se účastnil podpory slovenských partyzánů. Po osvobození se vydal do Prahy, kde na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy následujících šest semestrů studoval estetiku a dějiny umění. Během studia se jako nadaný recitátor dostal ke spolupráci s Československým rozhlasem, kde od února 1946 hlásil zprávy ve slovenském oddělení krajanského krátkovlnného vysílání pro Ameriku a Kanadu. V roce 1947 ho rozhlas na rok přeřadil z Prahy do Bratislavy. Po návratu kromě zahraničního vysílání spolupracoval s politickým zpravodajstvím, upravoval zpravodajské příspěvky a hlásil večerní a ranní zprávy. Počátkem roku 1949 přestoupil do reportážního oddělení, kde vydržel do nástupu na dvouletou základní vojenskou službu na podzim 1949. Vojnu strávil v Armádním rozhlase, kde jako reportér vynikal skvělým hlasovým projevem a pohotovostí. Nadřízení jej posílali jak na velké reportáže z nejrůznějších manifestací a sjezdů, tak na drobné rozhlasové příspěvky z oblasti zemědělství, průmyslu či sportu. Od 1. 7. 1952 byl proto pověřen vedením celé skupiny reportérů. Ujček sám prokázal svůj mimořádný talent a všestrannost i na zimních olympijských hrách v Oslu v roce 1952, proto ho v témže roce rozhlas vyslal také na letní olympiádu v Helsinkách. Tam nezapomenutelně komentoval (společně s Vítězslavem Mokrošem) přímé přenosy v běhu na 5 km a maratonský závod, které ovládl Emil Zátopek. V té době byl šestadvacetiletý Ujček na vrcholu profesní kariéry, proto jej rozhlas koncem listopadu 1952 vyslal jako reportéra k největšímu politickému procesu své doby - procesu s „Rudolfem Slánským a spol.“

V roce 1953 měl Bohuslav Ujček řadu kázeňských problémů, proto jej koncem roku rozhlasová buňka komunistické strany nechala přeložit do národního podniku Motorlet v Praze-Jinonicích. Trest měl způsobit, že Ujček více přilne k dělnické třídě. Pracoval tu rok jednak jako dělník, jednak jako vedoucí redaktor závodního časopisu. V lednu 1955 se do rozhlasu vrátil jako reportér-režisér politicko-zpravodajského vysílání v ústředním televizním studiu v Praze (které tehdy patřilo pod Československý rozhlas), ale už o půl roku později (k 30. červnu 1955) podal výpověď a odešel do redakce populárního mládežnického Časopisu Smena. Zemřel o 11 let později v pouhých 39 letech.

JEŠUTOVÁ, Eva (ed.) a kol.: Od Mikrofonu k Posluchačům, Český rozhlas, Praha 2003, s. 667; BĚLOHLÁVEK Tomáš: Bohuslav (Bohuš) Ujček, biografické heslo, interní text Českého rozhlasu, 2016.