Heřman Tausik
Poslanec Národního shromáždění (NS), zakládající člen Komunistické strany Československa (KSČ), administrativní ředitel Českého slova, člen zednářské lóže Most.
Účast v procesech
1954, Bohumil Vančura a spol.
| Role: obžalovaný
| odsouzen
Životopis
Narodil se v židovsko-křesťanské rodině. Vychodil dvě třídy reálného gymnázia a poté se vyučil obchodním příručím. V mládí se hlásil k židovskému vyznání, později se stal ateistou a začal používat počeštěnou formu svého jména Heřman Tausik (úředně povolena v roce 1932). Již od mládí tíhl k radikální sociálně demokratické politice, v důsledku čehož se třináctkrát dostal do konfliktu s rakousko-uherskými a později také československými zákony. Asi od roku 1905 pracoval jako obchodní cestující a inzerent Práva lidu. Přátelil se s lidmi z okruhu pražské bohémy a patřil k zakladatelům Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona. Během první světové války bojoval na východní frontě a v roce 1920 byl přítomen II. kongresu Komunistické internacionály (Kominterna) v Moskvě. V první polovině 20. let zasedal jako poslanec NS, v němž prosazoval krajně levicovou politiku. V roce 1921 patřil k zakládajícím členům KSČ a posléze působil v jejích vrcholných orgánech. V roce 1925 odmítl přílišnou závislost KSČ na Moskvě a koncem roku ze strany vystoupil. V důsledku odsouzení za politické aktivity byl zbaven poslaneckého mandátu a od roku 1927 pracoval jako administrativní ředitel národněsocialistického Českého slova. Počátkem 30. let se stal členem zednářské lóže Most, v níž byl aktivní až do jejího rozpuštění v roce 1951. Po nacistické okupaci byl v prosinci 1941 zatčen a odvlečen do koncentračních táborů. Holokaust se mu podařilo přežít a po okupaci opětovně vstoupil do KSČ. Zřejmě v důsledku vnitrostranických rozepří byl však ještě před komunistickým únorovým převratem v roce 1948 odvolán ze stranického aparátu. Od roku 1949 byl sledován Státní bezpečností (StB) a v roce 1950 vyloučen z KSČ. Dne 10. 10. 1952 došlo k jeho zatčení.
V roce 1953 stanul před Krajským soudem v Praze, jímž byl souzen v procesu se členy pražské zednářské lóže, definitivní verdikt čtyř let odnětí svobody padl v únoru 1954 před Nejvyšším soudem v Praze. Vězněn byl v Ruzyni a na Pankráci. Část výkonu trestu mu byla prominuta amnestií prezidenta republiky a v září 1954 došlo k jeho propuštění na svobodu. Ve druhé polovině 50. let byl opětovně sledován StB pro podezření z tzv. trockistické činnosti. V této době otevřeně kritizoval československý komunistický režim a hlásil se k myšlenkám Čtvrté internacionály.
Prameny
Archiv bezpečnostních složek - f. Historický fond Státní bezpečnosti (H), sign. H-224; sb. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-167, sv. 5.
Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Heřmana Tausika.
Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 2739
K dalšímu čtení
PLACHÝ, Jiří: Tausik Heřman. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 452–455.
i
Narození:
19. 3. 1878
Praha
Praha
Úmrtí:
10. 2. 1961
Praha
Praha
Jiné varianty jména a přezdívky:
Taussig
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
česká
Původ:
židovský
Manžel / manželka:
Anna Miniberková (1871)
Děti:
Viktorie, Marie (1904), Otilie (1906), Pavel (1913)