Jiří Taufer

V roce 1937 vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Již v době studií se angažoval v dělnickém hnutí a Komunistické straně Československa (KSČ). Byl spoluzakladatelem brněnského levicového sdružení Blok a redaktorem jeho časopisu, dále se podílel na aktivitách levicové kulturní fronty, psal poezii a často přispíval také do komunistického tisku. V roce 1939 utekl před nacisty do exilu v Sovětském svazu (SSSR), kde působil jako redaktor českého vysílání moskevského rozhlasu. Po okupaci se vrátil do Československa, stal se ředitelem nakladatelství Svoboda a redaktorem Tvorby (1945–1948). Patřil k předním komunistickým publicistům a ideologům, byl členem Ústředního výboru KSČ (1946–1954) a během únorového komunistického převratu v roce 1948 patřil také k hlavním postavám tzv. akčního výboru Národní fronty v Syndikátu spisovatelů. Poté se dal na dráhu diplomata a od června 1948 zastával funkci velvyslance v Jugoslávii, odkud byl záhy odvolán v důsledku tzv. sovětsko-jugoslávské roztržky. V březnu 1949 se stal jedním z náměstků ministra zahraničních věcí Vladimíra Clementise a ve stejné funkci pak působil na ministerstvu informací (1950–1953) a kultury (1954–1956).

V letech 1953−1954 působil jako předseda Státního výboru pro umění. Od druhé poloviny 50. let se živil jako spisovatel či překladatel z ruštiny. V roce 1966 se ocitnul zpět v řadách tuzemské diplomacie a do konce roku 1971 zastával funkci kulturního rady na československé ambasádě v Moskvě. V 70. letech byl ve vedení „normalizačního“ Svazu spisovatelů.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 621–622. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. III. díl Q–Ž. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 343.