Eduard Táborský

V roce 1934 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a v letech 1934−1936 byl zaměstnaný u Vojenské prokuratury v Olomouci. Od května 1937 začal působit v československé diplomacii a stal se osobním tajemníkem ministra zahraničí Kamila Krofty. V důsledku nacistické okupace odešel v dubnu 1939 do exilu ve Velké Británii, kde působil jako osobní sekretář Edvarda Beneše (1939–1945). Po návratu do vlasti se dal opětovně do diplomatických služeb a v létě roku 1945 se stal prvním poválečným vyslancem ve Švédsku. Coby člen sociální demokracie se podílel také na přípravách nové československé ústavy. Po komunistickém převratu v únoru 1948 rezignoval v červnu téhož roku na svůj post a od roku 1949 zůstal v exilu v USA, kde přednášel na univerzitách, především pak v texaském Austinu. Odborně se věnoval problematice komunistického hnutí a československého protinacistického odboje.

Aktivně přispíval do československých exilových periodik, byly publikovány jeho deníky týkající se služby u prezidenta Beneše a po pádu komunistického režimu v roce 1989 se stal čestným předsedou Společnosti Edvarda Beneše v Praze.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 243. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. III. díl Q–Ž. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 337.