Marie Švermová

V letech 1920−1923 studovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se seznámila se svým budoucím manželem (sňatek v roce 1928), pozdějším vrcholným funkcionářem Komunistické strany Československa (KSČ), s nímž měla dceru Jiřinu. Studium nedokončila z důvodu politické práce v komunistickém hnutí. V roce 1921 vstoupila do Komunistického svazu mládeže (Komsomol) a do KSČ. Pracovala jako sekretářka Komsomolu (1924−1925) a studovala na Mezinárodní leninské škole v Moskvě (1926−1928), kde se v létě 1928 zúčastnila VI. kongresu Komunistické internacionály (Kominterna). Na V. sjezdu KSČ v únoru 1929 se poprvé stala členkou ÚV KSČ a kandidátkou jeho politického byra. Od roku 1931 působila jako zástupkyně KSČ v Kominterně. Po zákazu činnosti KSČ na přelomu let 1938−1939 odešla do exilu v Sovětském svazu, kde pracovala v českém vysílání moskevského rozhlasu a působila taktéž jako rozhlasová redaktorka vysílače Kominterny. Po smrti manžela za Slovenského národní povstání se intimně sblížila s komunistickým funkcionářem Ottou Šlingem. Po válce působila ve vrcholných stranických funkcích a aparátu – členka ÚV KSČ, sekretariátu a vedoucí jeho organizačního oddělení či jako členka užšího předsednictva ÚV KSČ. Podporovala tzv. vlastní cestu Československa k socialismu a společně s Rudolfem Slánským nesla hlavní odpovědnost za budování vnitrostranických struktur. Současně byla poslankyní NS (1945−1951) a angažovala se v ženském hnutí. Po zatčení Šlinga byla v dubnu 1950 poslána na dovolenou, od konce ledna 1951 uvězněna a posléze vyloučena ze strany.

Během hlavního procesu s „protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským“ vystoupila jako svědkyně. Dne 28. 1. 1954 byla v rámci tzv. tajemnického procesu odsouzena k doživotnímu odnětí svobody. Vězněna byla na Pankráci a v Leopoldově. V červnu 1955 jí byl trest snížen na deset let a počátkem října 1956 byla podmínečně propuštěna. V roce 1963 se dočkala rehabilitace. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla během prověrek v dubnu 1970 opětovně vyloučena z KSČ. V roce 1977 se stala signatářkou Charty 77.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-2 MV.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Marie Švermové.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 2728.

KAPLAN, Karel: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha: Mladá fronta, 1992. KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2001. KAŠKA, Václav: Švermová Marie. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 440–444. PERNES, Jiří: Komunistky s fanatismem v srdci. Praha: Brána, 2006. ŠVERMOVÁ, Marie: Vzpomínky. Praha: Futura, 2008.