František Stýblo

Vyučil se soustružníkem v pražských Nuslích a v oboru pracoval až do roku 1942, kdy byl během nacistické okupace totálně nasazen na práci do Německa. Po válce se stal v roce 1945 členem Komunistické strany Československa (KSČ) a v pohraničí nastoupil do zaměstnání v konstrukčním oddělení v Kovohutích – závod Povrly. Zde pracoval s výjimkou povinné vojenské služby až do roku 1948. Během únorového komunistického státního převratu v roce 1948 se stal členem krajské očistné komise jednoho závodu v Ústí nad Labem, kde byl také členem Lidových milicí. Koncem roku 1948 nastoupil studium Právnické školy pracujících, po jejímž absolvování byl přidělen jako soudce ke Krajskému soudu v Praze. V roce 1951 byl jmenován předsedou Státního soudu Praha – oddělení Brno.

V „Procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“ působil jako člen soudního senátu. Po zrušení Státního soudu byl od roku 1953 soudcem Nejvyššího soudu v Praze, později i členem jeho prezidia. V lednu 1964 byl přeložen na ministerstvo spravedlnosti.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-100, sv. 7.

Národní archiv - f. Nejvyšší soud Praha, personální spis Františka Stýbla.

ŠIMÁNKOVÁ, Alena – VOREL, Jaroslav a kol.: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Díl I. Praha: ÚDV, 2003.