Jan Šrámek

V letech 1880−1888 vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a v letech 1888−1892 bohosloví v Olomouci, kde byl vysvěcen na kněze. Poté nastoupil jako kaplan do Nového Jičína (1893−1901), jeho dalšími působišti pak byly Životice (1901) a Všechovice u Hranic na Moravě (1902). Již od mládí vystupoval jako vlastenec a projevoval zájem o sociální otázky. Stal se organizátorem zakládání českých dělnických katolických spolků a v roce 1899 svolal křesťansko-sociální sjezd moravsko-slezský, na němž byla založena Moravsko-slezská křesťansko-sociální strana jako součást moravské národněkatolické strany. V následujících letech vybudoval moderní stranický útvar s masovou členskou základnou a přidruženými organizacemi (např. Všeodborové sdružení křesťanského dělnictva československého, Orel). V roce 1902 odešel do Brna, kde vyučoval na biskupském kněžském učilišti jako docent (1904−1911) a profesor (1911−1914) praktickou sociologii. V letech 1907−1911 byl poslancem vídeňské Říšské rady za Vyškovsko a v letech 1906−1918 poslancem moravského zemského sněmu. Byl také literárně činný a přispíval do časopisů Katolické moderny. Po první světové válce měl zásadní podíl na vzniku ČSL (1919), v níž dlouhé roky působil ve funkci předsedy. Po celé období první republiky byl poslancem NS a také se několikrát stal členem exekutivy jako ministr železnic (1921−1922), ministr veřejného zdravotnictví (1922−1925), ministr pošt (1925−1926), ministr sociální péče (1926−1929), náměstek předsedy vlády (1928−1929) a ministr pro sjednocení zákonů a organizaci správy (1929−1938). Výrazně se podílel na odluce církve od státu a jejím začlenění do československé společnosti. Zasazoval se o státotvornou národní politiku, přičemž se rozešel s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou pro její autonomistický program. Ve druhé polovině 30. let se stal rozhodným odpůrcem ustupování nacistickému Německu. Po okupaci uprchl v červenci 1939 do exilu, kde nejprve působil jako místopředseda Československého národního výboru ve Francii a po přesunu do Anglie byl jmenován předsedou obou československých exilových vlád. V poválečném období působil v letech 1945−1948 ve funkcích náměstka předsedy vlády, stál v čele ČSL a byl poslancem NS. Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 rezignoval na poslanecký mandát a v březnu 1948 se neúspěšně pokusil o útěk do exilu, jehož výsledkem byla doživotní internace.

Zemřel v dubnu 1956 v nemocnici na Bulovce, kam byl převezen z poslední internace v Roželově pod Třemšínem. Po pádu komunistického režimu byly jeho ostatky v roce 1990 přeneseny z Velkého Týnce u Olomouce a slavnostně uloženy na Velehradě.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 2672.

KOLÁŘ František a kol.: Kdo byl kdo za první republiky. Politická elita meziválečného Československa 1918−1938. Praha: Pražská edice, k. s., 1998, s. 251−253. PEHR, Michal a kolektiv. Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha: Akropolis, 2007, s. 265−268. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. III. díl Q–Ž. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 296.