Jiří Arvét Smichovski

Pocházel z pražské katolické německo-české rodiny s židovskými kořeny. Po maturitě na Německém státním reálném gymnáziu v Praze II ve Štěpánské ulici v roce 1916 nastoupil na Právnickou fakultu C. k. německé univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze, avšak studia přerušil v důsledku první světové války a narukování do rakousko-uherské armády, s níž bojoval na východní frontě a v Itálii. V roce 1918 došlo k jeho převelení do Albánie, kde byl formálně přidělen rakouskému generálnímu konzulovi a vedle toho působil jako „dvojitý agent“ pro rakouskou a nepřátelskou italskou zpravodajskou službu. Po zhroucení fronty se nechal internovat v Itálii, kde dále pokračoval ve špionážní službě v rámci italského vojenského zpravodajství se zaměřením proti spojeneckým Čechoslovákům v domobraneckých a legionářských jednotkách rozesetých ve střední a v severní Itálii. V roce 1919 s ním byla z důvodu údajné dekonspirace spolupráce přerušena, došlo k jeho demobilizaci a návratu do Československa (ČSR). V roce 1921 dokončil přerušená studia práv, krátce působil jako asistent Archeologického ústavu při Filozofické fakultě Německé univerzity v Praze a posléze vstoupil do bohosloveckého semináře Teologické fakulty téže univerzity. Záhy byl poslán na studia do římskokatolického kněžského semináře Pontificium Collegium Germanicum et Hungaricum de Urbe v Římě. Po návratu do Itálie opětovně vstoupil do tamějších špionážních služeb, tentokrát do civilní zpravodajské složky, pro niž získával informace (např. týkající se „cizinecké agendy“) až do roku 1930. Mezitím pokračoval v bohosloveckých studiích v Římě, k nimž později přidal vzdělání ze starších dějin a dějiny náboženství na univerzitách v Toulose a v Paříži. Po studiích zakončených doktorátem z filozofie se habilitoval jako soukromý docent pro srovnávací dějiny náboženské a náboženskou psychologii. Byl polyglotem a kromě češtiny ovládal také němčinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, polštinu, ruštinu, klasickou řečtinu, latinu a částečně hebrejštinu. Na přelomu 20. a 30. let se z rodinných důvodů vrátil do Prahy, kde posléze nastoupil zaměstnání prokuristy v obchodním podniku svého otce a poté se formálně věnoval advokacii. Mezi jeho přední záliby patřila mystika – okultismus, spiritismus či „černá magie“. V letech 1932−1938 opětovně špionážně pracoval, tentokrát pro italské vyslanectví se zaměřením na československé politické prostředí (zejm. pravicové), a v rámci svých zpravodajských aktivit navazoval kontakty s vlivnými osobnostmi z řad politických, úřednických či kulturních kruhů jak českých, tak německých. Dle potřeby se stával členem rozličných politických stran a v roce 1934 vstoupil do Národní obce fašistické Radoly Gajdy, s nímž ho pojilo dlouholeté přátelství. Sám se cítil spíše Němcem (při sčítáních lidu se hlásil k německé národnosti), resp. kosmopolitou, jehož „malé“ tuzemské poměry nijak zvlášť nezajímaly, avšak např. ani k intelektuálně „omezenému“ hitlerovskému režimu v sousedním Německu nechoval valné sympatie. Po nacistické okupaci v březnu 1939 byl zadržen gestapem a vyslýchán stran své minulosti (např. byl považován za bývalého československého legionáře). Záhy se po částečném nátlaku stal coby znalec československého prostředí civilním pracovníkem německé bezpečnostní zpravodajské služby Sicherheitsdienst (SD), kde se specializoval na problematiky historické, politické a státovědné. V těchto intencích psal různé posudky na politické a kulturní instituce, zabýval se Židy, svobodnými zednáři, protektorátní mládeží, okultisty či spiritisty a pro SD vytvořil českou odbornou politickou knihovnu. Přestože byl relativně kvalitním pracovníkem SD, byl třikrát zatčen gestapem – oficiálně pro „homosexuální aféru“ či pro „zneužití moci úřední“, avšak v pozadí mohly být i osobní antipatie mezi ním a některými vedoucími pracovníky okupačního aparátu. Na konci války byl zatčen a vyšetřován pro podezření ze spáchání trestných činů dle retribučních dekretů. Během vazby podal československým zpravodajským složkám obšírné výklady o činnosti SD a dalších složkách německého bezpečnostního aparátu či o některých kolaborantech. Přestože za okupace několika lidem pomohl před zatčením, byl pro své neoddiskutovatelné aktivity pro SD dne 3. 5. 1947 odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Praze na doživotí, načež došlo i k zabavení drtivé části jeho unikátní knihovny. Během výkonu trestu byl využíván coby „univerzální svědek“ proti příslušníkům a agentům SD a gestapa. Zřejmě také spolupracoval s vězeňskou stráží a Státní bezpečností, jimž donášel informace týkající se dalších trestanců. Vězněn byl na Pankráci, v kamenolomu Dolní Bříza, v Plzni na Borech a nakonec na Mírově, kde 22. 1. 1951 zemřel za dodnes ne zcela jasných okolností.

Archiv bezpečnostních složek - f. Velitelství StB (f. 310), sign. 310-66-4; f. Různé bezpečnostní spisy po r. 1945 (f. 304), sign. 304-10-3; f. Odbor politického zpravodajství (f. 2 M), sign. 2M-10278.

BERNARDOVÁ, Kristýna: Nacismus versus okultismus v protektorátu. Osudy Jiřího Arvéda Smíchovského a Jana Kefera. Praha: Academia 2021; NAKONEČNÝ, Milan: Novodobý český hermetismus, Praha: Vodnář, 1995; Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Jiří Arvéd Smíchovský (online, 25. 8. 2023): https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Arv%C3%A9d_Sm%C3%ADchovsk%C3%BD#cite_note-3