Rudolf Slánský

Absolvoval plzeňskou obchodní akademii a poté pokračoval ve studiích na Vysoké škole obchodní v Praze, která nedokončil. V roce 1921 se stal zakládajícím členem KSČ. Ve 20. letech byl placeným funkcionářem stranického aparátu (Praha, Ostrava, Kladno) a od roku 1924 vedl zahraniční rubriku Rudého práva. Během vnitrostranické krize podporoval Gottwaldovu bolševickou frakci a na V. sjezdu KSČ v únoru 1929 byl zvolen do nejvyšších stranických orgánů. Stal se přední osobností aparátu KSČ, vedoucím organizačního oddělení (1930−1935) a v době moskevského exilu Klementa Gottwalda (1934−1935) společně s Janem Švermou stranu prakticky řídil. Ve druhé polovině 30. let byl pro politické ústupky související s tzv. Lidovou frontou obviněn z „pravicového oportunismu“ a odvolán z funkcí. Po sebekritice opětovně stanul v čele stranického aparátu a došlo také k jeho zvolení poslancem Národního shromáždění (1935−1938, 1945−1951). V období druhé světové války působil v zahraničním exilovém vedení KSČ a pracoval taktéž ve vysílání moskevského a československého rozhlasu. Od června 1944 se podílel na organizaci partyzánských výsadků do okupované vlasti. Koncem roku 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání, při němž tragicky zahynul jeho přítel Jan Šverma. V osvobozeném Československu působil jako druhý nejmocnější muž KSČ, zásadním způsobem ovlivňoval chod stranické politiky a podílel se také na jejích nezákonných praktikách před únorovým státním převratem roku 1948 i po něm. Počátkem 50. let byl stoupencem teorie tzv. zostřování třídního boje a zpočátku byl aktivní při hledání „zrádců uvnitř strany“, což se mu stalo v rámci konstrukce tzv. protistátního spikleneckého centra osudným. V září 1951 byl sesazen z funkce generálního tajemníka KSČ na pozici místopředsedy vlády, dne 23. 11. 1951 zatčen a později vyšetřovateli za podpory sovětských poradců dosazen do čela rozsáhlého „protistátního spiknutí“.

Dne 27. 11. 1952 byl odsouzen k trestu smrti a dne 3. 12. 1952 popraven. V roce 1963 byl soudně rehabilitován, k jeho stranické rehabilitaci došlo až v roce 1968.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-1.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 2408.

CHADIMA, Jan: Rudolf Slánský. Praha: Vyšehrad, 2022. KAPLAN, Karel: Kronika komunistického Československa. Klement Gottwald a Rudolf Slánský. Brno: Společnost pro odbornou literaturu − Barrister & Principal, 2009. VOJTĚCHOVSKÝ, Ondřej – PRAŽÁK, Martin: Slánský Rudolf. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 289–294.