Jaroslav Šejnoha

Vystudoval gymnázium a uměleckou akademii v Praze (1913). V rámci dalších uměleckých studií odjel do Francie, kde se po vypuknutí první světové války zapojil do československého odboje. Spolupracoval s T. G. Masarykem a E. Benešem a také sloužil jako legionář. V listopadu 1918 začal pracovat na Československé legaci v Paříži a o rok později již oficiálně sloužil v tuzemských diplomatických službách. V první polovině 20. let působil na velvyslanectví v Paříži a zároveň si doplnil vzdělání na École libre des sciences politiques (1924). V letech 1926−1930 pracoval jako odborový rada na MZV, v letech 1930−1934 byl legačním radou v Itálii a poté zastupoval Československo do března 1939 v Estonsku. Během druhé světové války působil jako šéf diplomatického protokolu v exilové kanceláři prezidenta E. Beneše a také pracoval v rámci exilového MZV. V lednu 1944 byl jmenován velvyslancem v Egyptě. Po válce působil v letech 1946−1947 jako ministerský rada v národohospodářské sekci MZV a v lednu 1948 byl jmenován velvyslancem v Indii. Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 byl v září téhož roku odvolán, načež zůstal v exilu.

V kanadském exilu se stal se členem Československé společnosti pro vědy a umění a živil se jako malíř.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 232. PEJSKAR, Jožka: Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948–1984, sv. 2. Curych: Konfrontace, 1985, s. 111–114.