Vojtěch Schlesinger

Po absolvování sedmi tříd státní reálky v Žilině a jednoho roku reálného gymnázia zakončeného maturitou v roce 1925 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, na níž získal v roce 1930 titul JUDr. Poté se vrátil do Žiliny, kde pracoval jako advokátní koncipient (1930−1935) v kanceláři svého otce, již posléze vedl coby jeho společník (1935−1939). Mezitím vstoupil v roce 1930 do Komunistické strany Československa (KSČ) a v průběhu třicátých let se angažoval v Levé frontě či ve Svazu přátel Sovětského svazu (SSSR). V důsledku svého židovského původu odešel krátce po zřízení Slovenského státu v březnu 1939 do exilu ve Velké Británii. V letech 1939−1942 pracoval jako právní referent se zaměřením na mezinárodní právo u firmy Salamon v Londýně, načež byl do roku 1943 zaměstnán ve válečném průmyslu u tamějšího podniku na výrobu elektrických součástek Banks a následně se stal provozním úředníkem firmy Trussed Steal Company. V roce 1944 přešel na pozici úředníka u exilového Ministerstva pro hospodářskou obnovu, kde setrval až do osvobození Československa (ČSR) v květnu 1945. V červnu 1945 nastoupil místo úředníka u Československého úřadu pro hospodářskou pomoc a obnovu, spadajícího pod Ministerstvo výživy, jenž se staral o záležitosti související s hospodářskou pomocí Československu v rámci Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu (United Nations Relief and Rehabilitation Administration, UNRRA). Krátce před komunistickým únorovým státním převratem v roce 1948 se stal ředitelem a jednatelem u mezinárodní společnosti pro dopravu Intrasped, s. r. o., načež následovalo k 1. 1. 1949 jeho ustanovení na post generálního ředitele výsadní mezinárodní zasilatelské společnosti Metrans, a. s. V březnu 1950 byl z funkce sesazen a poté krátce pracoval jako vedoucí právního oddělení u Československých čokoládoven, n. p., v Praze. Dne 24. 3. 1950 byl nezákonně zatčen Státní bezpečností (StB) pro podezření z páchání „protistátní činnosti“, které se měl dopustit v rámci svého působení za války v Anglii, poté u UNRRY a v Metransu. Během vyšetřovací vazby byl dne 8. 7. 1950 nalezen mrtvý na samotce pankrácké věznice. Oficiální verze podpořená pitevním protokolem zněla: „sebevražda oběšením“.

V roce 1960 se s povolením tuzemských úřadů vystěhovala z ČSR do Spojeného království jeho manželka a dva synové. Anna Schlesingerová se od roku 1963 snažila za pomoci oficiálních mezinárodních institucí u československých státních a stranických orgánů dosíci rehabilitace a přešetření údajné sebevraždy svého manžela. Hlavní vojenský prokurátor nakonec případ dne 28. 7. 1967 svým usnesením odložil.

Archiv bezpečnostních složek - f. Inspekce ministra vnitra (f. A 8/2), inv. j. 269.