Václav Sázavský

Po absolvování vyšší průmyslové školy nastoupil v roce 1915 jako chemik v cukrovaru u Šoproně v Maďarsku. V důsledku vypuknutí první světové války narukoval v roce 1916 do rakousko-uherské armády, v jejíchž řadách sloužil do konce války. Po vzniku Československa v roce 1918 pracoval do roku 1920 jako technický úředník v továrně Sana v Hloubětíně a poté nastoupil do cukrovaru v Hodoníně, kde setrval až do roku 1932. Posléze do roku 1938 pracoval v rámci stejné firmy u různých jejích filiálek na Moravě a později působil v Centrále cukrovarnického průmyslu v Brně. Během nacistické okupace a v poválečném období zastával od dubna 1939 do července 1948 funkci technického ředitele cukrovaru ve Slavkově u Brna. Po válce působil také jako expert Ústředního ředitelství československého průmyslu cukrovarnického, n. p., a vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Dne 5. 9. 1950 byl zatčen a posléze obviněn z někdejší sabotáže hospodaření slavkovského cukrovaru. Dne 17. 1. 1951 byl odsouzen k osmi letům odnětí svobody. Jeho případ posloužil při obvinění krajského vedoucího tajemníka KSČ Otty Šlinga, jemuž obžaloba mj. kladla za vinu dosazování „nepřátelských živlů“ do vedoucích politických a hospodářských struktur na Brněnsku. Sázavský byl nakonec propuštěn na svobodu po odpykání tříapůlletého vězení.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-10, sv. 5; sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-655 BN.