Ctibor Rybár

V roce 1940 maturoval na bratislavském gymnáziu a již během středoškolských studií začal tíhnout k socialismu. Koncem roku 1938 vstoupil do židovského socialistického hnutí mládeže Ha-šomer ha-ca´ir (Mladý strážce) v Bratislavě. Kvůli židovskému původu mu v roce 1942 hrozila deportace do koncentračního tábora, což vedlo k jeho útěku do Maďarska, kde žil pod falešnou identitou a pracoval v sochařské dílně. V roce 1942 byl zadržen, na poslední chvíli se mu však podařilo uprchnout z transportu směřujícího do koncentračního tábora. V roce 1943 byl zatčen podruhé a tentokrát strávil více jak rok ve vyšetřovací vazbě. K projednání jeho případu však vzhledem k válečným událostem nedošlo a z vězení se mu podařilo dostat v prosinci 1944. Po obsazení Budapešti sovětskou Rudou armádou se stal členem nově vytvořeného Československého výboru a tzv. Sdružení komunistů Československa v Maďarsku. V únoru 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Posléze krátce působil v úřadě vládního zmocněnce majícího na starost repatriaci československých občanů z Maďarska. Po návratu do ČSR si změnil jméno z Fischera na Rybára a byl převzat do služeb MZV, kde působil jako adjunkt v tiskové sekci a později pracoval v oddělení „M“. Vedle toho si rozhodl doplnit si vzdělání a v roce 1948 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 byl povýšen na ministerského komisaře a v říjnu téhož roku jmenován legačním tajemníkem československého vyslanectví v Ankaře. Od června 1949 do listopadu 1951 pak působil ve funkci konzula na Generálním konzulátu v Istanbulu. V operativních materiálech Státní bezpečnosti (StB) se nachází záznamy o tom, že od konce 40. let spolupracoval s československou rozvědkou, pro niž v Turecku tipoval vhodné osoby pro zapojení do tzv. agenturních sítí. Po návratu do ČSR pracoval na MZV až do roku 1953, kdy byl zadržen pro své styky s osobami z kauzy Rudolfa Slánského (např. V. Hajdu, A. London, V. Clementis).

K jeho odsouzení nedošlo a po dvouměsíční vazbě byl propuštěn. Na dřívější místo na MZV se nemohl vrátit a nastoupil zaměstnání ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport, později pracoval v aparátu Ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy. Zároveň byl v letech 1952−1957 tajným spolupracovníkem StB s krycím jménem „Štefan“. Dle dochovaných záznamů se však k zadávaným úkolům stavěl pasivně, sledoval vlastní prospěch (pomoc se znovupřijetím na MZV) a StB ho nepovažovala za spolehlivého, což vedlo k ukončení spolupráce. V letech 1960−1961 byl podezříván ze špionáže pro cizí zpravodajskou službou, ohrožení devizového hospodářství a braní úplatků. Trestní stíhání proti jeho osobě však bylo zastaveno. Od 60. let do roku 1984 působil jako šéfredaktor nakladatelství Olympia, napsal několik průvodců po Praze a Československu a zasloužil se o vydávání knih autorů, jakými byli Dick Francis, Jan Werich, Miroslav Horníček či Ota Pavel. Počátkem 80. let byl sledován StB pro podezření ze styku s představiteli československé emigrace. V roce 1991 vydal dílo Židovská Praha, glosy k dějinám a kultuře, které zmapovalo dějiny židovského osídlení v Praze a pražské židovské kultury.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Svazky tajných spolupracovníků (TS), arch. č. TS-422823 MV; sb. Svazky kontrarozvědného rozpracování (KR), arch. č. KR-761797 MV; sb. Správa vyšetřování − vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-1102 MV.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 567. Paměť národa, Ctibor Rybár (online, 12. 10. 2022): https://www.pametnaroda.cz/cs/rybar-ctibor-1920 Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Ctibor Rybár (online, 12. 10. 2022): https://cs.wikipedia.org/wiki/Ctibor_Ryb%C3%A1r