Heliodor Píka

V roce 1915 složil maturitu na českém gymnáziu v Opavě a v důsledku vypuknutí první světové války narukoval na ruskou frontu. V červenci 1915 padl do zajetí a v říjnu 1916 se přihlásil do Československých legií. V říjnu 1917 odjel na západní frontu a sloužil u československých vojenských jednotek ve Francii. Koncem roku 1918 se vrátil do nově vzniklého Československa (ČSR) a dále zůstal v armádě. Od prosince 1920 působil jako instruktor ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a od července 1923 byl přeřazen k 5. odboru ministerstva národní obrany (MNO) v Praze. V letech 1926−1928 studoval Vysokou školu válečnou v Paříži a po návratu do ČSR sloužil od září 1929 jako pobočník náčelníka hlavního štábu (hl. št.). V letech 1932−1937 byl vojenským atašé v rumunské Bukurešti s akreditací také pro Turecko. Po nacistické okupaci v březnu 1939 se v Rumunsku a Turecku snažil organizovat odchody našich občanů do exilu a počátkem roku 1941 se na vyžádání sovětských vojenských orgánů stal náčelníkem vojenské mise vlády ČSR v SSSR. V následujících letech budoval v intencích londýnské exilové vlády československé vojenské jednotky v SSSR a podával do Londýna hlášení o chování sovětů. Během těchto aktivit se dostával do mnohých sporů jak se sovětskými orgány, tak s exilovým vedením Komunistické strany Československa (KSČ) v Moskvě. V prosinci 1943 byl povýšen na brigádního generála a po návratu do vlasti v roce 1945 na divizního generála. Po okupaci se stal podnáčelníkem hl. št. pro zvláštní účely, mezi jehož povinnosti patřil styk s vojenskými představiteli cizích států a příprava mírových jednání. V roce 1946 se účastnil mírové konference v Paříži. V listopadu 1946 se stal zástupcem náčelníka hl. št. V důsledku pronikání a ovládnutí význačných pozic v armádě komunisty začal být sledován vojenskými zpravodajskými orgány a ihned po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 došlo k jeho odeslání na zdravotní dovolenou. Dne 5. 5. 1948 byl zatčen ve vojenské nemocnici po operaci žlučníku. V červnu 1948 došlo k jeho formálnímu přeložení do výslužby. Na základě vykonstruovaných obvinění ze „špionáže, vlastizrady a velezrady“ byl odsouzen dne 29. 1. 1949 k trestu smrti a dne 21. 6. 1949 popraven na Borech.

Koncem 60. let proběhla revize jeho případu a v prosinci 1968 Vyšší vojenský soud v Příbrami zrušil dřívější rozsudek. K plné rehabilitaci došlo až po pádu komunistického režimu v roce 1989. V roce 1990 byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála.