Moša Pijade

Vystudoval malířství na univerzitách v Mnichově a v Paříži a po návratu do Bělehradu působil jako učitel, umělecký kritik a novinář. V roce 1920 vstoupil do Socialistické dělnické strany (také známé jako Komunistická strana Jugoslávie, KSJ) a díky svým teoretickým znalostem marxismu-leninismu se stal jedním z hlavních stranických ideologů. Za své aktivity proti královskému režimu byl roku 1925 odsouzen k 20 letům odnětí svobody. Ve vězení se věnoval literární a překladatelské činnosti (do srbochorvatštiny přeložil mimo jiné Marxův Kapitál). K jeho podmínečnému propuštění došlo v roce 1939, ale o rok později byl opětovně uvězněn. Na svobodu se dostal krátce před vypuknutím invaze mocností Osy do Království Jugoslávie v dubnu 1941. Záhy se zapojil do odboje a stal se jedním z klíčových spolupracovníků vůdce jugoslávských komunistů Josipa Broze Tita. Spolu s Milovanem Djilasem byl jedním z organizátorů protiitalského povstání na území Černé Hory v červenci 1941. Po počátečním úspěchu se jednotky Titových partyzánů dopouštěly represí vůči civilnímu obyvatelstvu, jehož část se odmítala ke vzpouře připojit. Důsledkem tvrdého postupu partyzánů bylo přimknutí se převážně zemědělského černohorského obyvatelstva k srbským paravojenským sborům (tzv. četnici) pod vedením Titova rivala Srba Dragoljuba Mihailoviće. Pijade i Djilas byli předvoláni před vedení KSJ, kde se dočkali ostré kritiky ze strany Tita, a na konci roku 1941 byli zbaveni velení nad operací. Coby vrcholný představitel ústřední organizace domácího odboje, Antifašistické rady národního osvobození Jugoslávie, předložil Pijade na jejím plénu roku 1942 tzv. fočská nařízení (pojmenovaná podle města Foči, kde mělo v té době sídlo ústředí Titových partyzánů), v nichž vyzýval k zakládání lidových národních výborů na osvobozených územích. V roce 1943 stál u zrodu jugoslávské státní tiskové agentury Tanjug. Na konci války zastával významné stranické posty v rámci Ústředního výboru (ÚV) i politbyra KSJ. Za své úspěchy v dalším průběhu války získal po osvobození četná vojenská vyznamenání a byl povýšen do hodnosti generálmajora. Ve vládě nově vzniklé Socialistické federativní republiky Jugoslávie zastával v letech 1945–1953 post jejího místopředsedy. Stál u vzniku Federace židovských obcí v Jugoslávii a i díky svému židovskému původu projevoval výrazné sympatie k nově vzniklému státu Izrael. Krátce po jeho vyhlášení v květnu 1948 přiměl Tita, aby schválil emigraci jugoslávských Židů do nově vzniklé země.

Po politickém pádu Milovana Djilase jej roku 1954 nahradil ve funkci předsedy zákonodárného sboru, Federálního shromáždění. Zemřel roku 1957 v Paříži při cestě z Londýna, kde vedl jednání jako vůdce jugoslávské parlamentní delegace.

BROWN, Archie: Vzestup a pád komunismu. Praha: Jota, 2011. Jewish Virtual Library. A Project of Aice, Moša Pijade (online, 10. 11. 2022) https://www.jewishvirtuallibrary.org/pijade-mo-x0161-a PIRJEVEC, Jože: Jugoslávie 1918–1992. Vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. Praha: Argo, 2000. Wikipedia – The Free Encyklopedia, Moša Pijade (online, 10. 11. 2022): https://cs.wikipedia.org/wiki/Mo%C5%A1a_Pijade