Ján Paulíny-Tóth

Byl vnukem básníka a publicisty Viliama Paulíny-Tótha. V roce 1928 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a v roce 1937 dokončil také studia na École libre de sciences politiques v Paříži. Od poloviny 30. let vedl vlastní advokátní kancelář v Bratislavě, byl politický činný ve Slovenské národní straně (SNS, předseda 1937−1938) a působil jako redaktor jejích Slovenských národných novín. Přestože patřil k signatářům tzv. Žilinské dohody z října 1938 týkající se autonomie Slovenska, bránil se autoritativní politice Hlinkovy slovenské lidové strany (HSLS, Hlinkovej slovenskej ľudovej strany), se kterou jeho SNS splynula. Po vzniku Slovenského státu v březnu 1939 byl krátce zatčen a v září téhož roku se mu podařilo odejít do exilu ve Francii a posléze do Velké Británie, kde se zapojil do odboje. V exilu se stal členem (1940−1945) a místopředsedou (1941−1943) Státní rady československé v Londýně. Po válce pracoval od června 1945 na Ministerstvu zahraničních věcí (MZV) a od listopadu 1945 působil jako první poválečný vyslanec ČSR v Itálii. Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 zůstal dále ve funkci vyslance a odstoupil až poté, co byl koncem srpna 1948 odvolán do Prahy. Místo návratu do ČSR zůstal v exilu, kde působil jako redaktor československého vysílání British Broadcasting Corporation (BBC), a zapojil se do aktivit československého protikomunistického exilu.

MAŤOVČÍK, Augustín a kol.: Slovenský biografický slovník. IV zväzok M−Q. Martin: Matica slovenská, 1990, s. 411. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 527.