Václav Patzak

Vystudoval dějepis a zeměpis na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a v letech 1916−1925 působil jako středoškolský učitel v Plzni. V letech 1925−1939 potom zastával funkci odborového rady ministerstva školství a národní osvěty. Patřil mezi přední osobnosti meziválečné Sociálně demokratické strany dělnické, v níž působil ve funkcích člena ústředního výkonného výboru (1924−1933), ústředního tajemníka (1928−1936) či místopředsedy Dělnické akademie. Dále byl v průběhu 20. a 30. let také redaktorem několika levicově orientovaných periodik. Během španělské občanské války (1936−1939) organizoval v rámci Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku, v jehož čele stál Emanuel Voska, nábor do tzv. interbrigád a v roce 1936 se zúčastnil světového mírového kongresu v Bruselu. Po nacistické okupaci odešel i s manželkou Annou do exilu ve Velké Británii, kde byl po určitý čas v rámci britské pomocné organizace Českého svěřeneckého fondu uprchlíků (Czech Refugee Trust Fund, předtím British Commitee for Refugees from Czechoslovakia) v kontaktu s Otto Šlingem. V letech 1941−1945 vydával časopis Nová svoboda a také působil jako přednosta školského odboru exilového ministerstva vnitra. V březnu 1945 se účastnil jednání představitelů sociální demokracie, londýnského zahraničního odboje a Komunistické strany Československa (KSČ) v Moskvě. Po válce byl přednostou odboru ministerstva informací (1945−1948) a zároveň předsedou Dělnické akademie a místopředsedou Socialistické akademie (1948−1949). Dne 12. 11. 1950 byl společně se svojí manželkou Annou zatčen.

V „Procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“ vystoupil jako jeden ze svědků. Pobytem ve vyšetřovací vazbě se kriticky zhoršil jeho zdravotní stav a po srdečním infarktu musel být ošetřován v pankrácké vězeňské nemocnici. Soudní přelíčení s ním bylo několikrát odloženo na pozdější dobu a těsně před posledním termínem konání procesu v polovině dubna 1954, kam měl být třeba i donesen na nosítkách, dne 8. 4. 1954 zemřel na „degeneraci srdečního svalu“. V roce 1963 byl rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-97, sv. 10; f. Inspekce ministra vnitra (A 8/1), inv. j. 1094.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Václava Patzaka.

TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 525. TOMEŠ, Josef: Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878−2003. Biografický slovník. Praha: Demos, 2004, s. 103.