Lucreţiu Pătrășcanu

Narodil se do rodiny významného rumunského spisovatele a dramatika Dimitrea D. Patrascanu. Jeho otec patřil k čelným představitelům rumunského populisticko-nacionalistického hnutí, tzv. poporanismu. Lucrețiu Pătrășcanu byl od roku 1919 aktivním členem Rumunské sociálně demokratické strany (PSDR) a editorem jejího periodika Socialismul. Posléze se stal v roce 1921 zakládajícím členem Komunistické strany Rumunska (PCR), kterou o rok později reprezentoval na IV. kongresu Komunistické internacionály (Kominterny) v Moskvě. V témže roce dokončil práva na univerzitě v Bukurešti a posléze studoval na univerzitě v Lipsku, kde získal v roce 1925 doktorát. Po zákazu PCR v roce 1923 se zapojil do protirežimních aktivit a byl několikrát zatčen. V roce 1931 byl zvolen poslancem na kandidátce Bloku rolníků a dělníků, formálního politického uskupení sdružujícího zakázané strany včetně komunistů. To získalo ve volbách 2,5 % hlasů a pět křesel v dolní komoře parlamentu. Nový zákonodárný sbor však odmítl potvrdit platnost těchto mandátů komunisty ovládaného bloku, a tudíž funkci poslance nikdy nevykonával. V letech 1933−1935 opět zastupoval rumunské komunisty v Kominterně a po svém návratu z Moskvy v roce 1935 zaujal kritické postoje ke Stalinově politice. Během druhé světové války, kdy stálo Rumunsko na straně nacistického Německa, byl v srpnu 1940 uvězněn v zadržovacím táboře Târgu Jiu, kde s ním byli internování také další členové komunistické strany, včetně pozdějšího generálního tajemníka a premiéra Gheorghe Gheorghiu-Deje. Tato skupina rumunských komunistů, známá později jako tzv. vězeňská frakce, sehrála klíčovou roli v poválečném vývoji Rumunska. Z lágru byl s dalšími spolustraníky propuštěn na základě intervence příslušníků Železné gardy, fašistického militantního hnutí spolupracujícího s mocnostmi Osy, v rámci jejich vstřícného kroku ke zlepšení rumunsko-sovětských vztahů. Po utužení diktátorského režimu Iona Antonescua byl koncem roku 1941 opětovně zatčen a vězněn až do roku 1943. Po propuštění se usadil v Bukurešti a nadále zůstal v hledáčku represivních složek režimu. V květnu 1944 vedl jako zástupce PCR klíčová jednání s představiteli dalších politických stran a zmocněnci krále Michala I., která se týkala svržení Antonescuova režimu a vystoupení Rumunska z válečných operací na straně mocností Osy. Dne 23. srpna 1944 se podařilo zosnovat úspěšný převrat a převzít moc v zemi. Po příchodu sovětské Rudé armády a nárůstu vlivu komunistů v zemi vykonával v letech 1944−1948 postupně funkce ministra bez portfeje a spravedlnosti ve vládě, již vedl Petru Groza. Svého postavení dokázal využít k posílení pozic komunistů a postupné sovětizaci země, přičemž se stal jedním z iniciátorů čistek vůči představitelům antikomunistických sil ve státní správě. Ve zmanipulovaných volbách v roce 1946 sice komunisté zvítězili, záhy však propukl v rámci vnitřních stranických struktur střet mezi dvěma křídly, Gheorghiu-Dejem a jeho spojenci z „vězeňské frakce“ na jedné straně a přívrženci většího vlivu SSSR na vnitřní záležitosti země (tzv. moskovité), reprezentovanými Anou Paukerovou a Vasilem Lucou, na straně druhé. Pătrășcanu měl jako vlivný člen Ústředního výboru (ÚV) PCR ambici vést stranu jako její generální tajemník, nicméně Stalin dal přednost loajálnějšímu Gheorghiu-Dejovi. Pătrășcanovy liberální názory v ekonomické oblasti a konsensuální postoje pro spolupráci s dalšími stranami se nakonec staly trnem v oku oběma uvedeným stranickým frakcím, včetně samotného Stalina. Postupně docházelo k marginalizaci jeho politického vlivu, v únoru 1948 byl zbaven vládních funkcí a o dva měsíce později došlo k jeho zatčení. Příprava jeho procesu se protáhla na šest let a stejně jako v ostatních zemích tzv. východního bloku se na ní kromě rumunských represivních složek významným způsobem podíleli také sovětští poradci. Na zasedání představitelů Informačního byra komunistických stran (Kominformy) v listopadu 1949 došlo na Stalinův pokyn k jeho zařazení mezi „anglo-americké agenty“ po boku maďarského politika László Rajka, jugoslávského vůdce Josipa B. Tita a bulharského komunisty Trajči Kostova. Pătrășcanu byl ve vyšetřovací vazbě podroben krutým výslechům a dvakrát se pokusil o sebevraždu.

Při organizaci procesu se jeho tvůrci inspirovali podobnými případy v dalších zemích tzv. východního bloku, např. i s „Vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“. Dne 14. 4. 1954 byl Lucrețiu Pătrășcanu odsouzen k trestu smrti a o dva dny později popraven. Roku 1968 prosadil nový komunistický vůdce Rumunska Nicolae Ceaușescu jeho posmrtnou rehabilitaci.

BROWN, Archie: Vzestup a pád komunismu. Praha: Jota, 2011. DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé. Velká politika 1938–1991. I. díl: Válka a nukleární mír. Praha: Karolinum, 2004. Wikipedia – The Free Encyklopedia, Lucrețiu Pătrășcanu (online, 6.10. 2022): https://en.wikipedia.org/wiki/Lucre%C8%9Biu_P%C4%83tr%C4%83%C8%99canu