Mordechaj Oren

V letech první světové války navštěvoval gymnázium ve Vídni a středoškolská studia ukončil po návratu do Polska v roce 1918 na gymnáziu ve Lvově. Poté tamtéž studoval šest semestrů univerzity. V roce 1919 vstoupil do skautské levicově orientované sionistické mládežnické organizace Hašomer Hacair, jejímž programem se ve 20. letech stalo mj. zakládání zemědělských osad na britském mandátním území v Palestině. V letech 1922−1927 pracoval Oren v ústředním výboru organizace ve Lvově, posléze byl zvolen do mezinárodního („celosvětového“) předsednictva Hašomer Hacair ve Varšavě. V roce 1929 odjel do Palestiny, kde tři roky pracoval jako zemědělský dělník na plantáži. V roce 1931 byl zvolen do Ústředního výboru Hašomer Hacair a o rok později přesídlil do nově založeného severoizraelského kibucu Mizra nedaleko města Afuly, v němž žil až do své smrti. Po nástupu Hitlera k moci byl poslán v roce 1934 do Německa, kde organizoval přípravy židovské mládeže pro přesídlení do Palestiny. Po roce činnosti došlo k jeho vyhoštění a přesídlení do Moravské Ostravy. Zde po nějaký čas působil v ústředí Hašomer Hacair pro Československo (ČSR). V letech 1936−1939 opět pobýval v Palestině, kde se živil jako redaktor časopisu organizace Hašomer Hacair. V roce 1939 se zúčastnil světového sionistického kongresu a v prvních letech druhé světové války se snažil organizovat z Francie a Švýcarska spojení mezi jednotlivými sdruženími Hašomer Hacair. V roce 1941 se vrátil do Palestiny, kde opět pracoval jako redaktor a také zasedal v politickém byru Hašomer Hacair. Po válce působil v letech 1945−1948 jako člen ústředního výboru a později prezidia izraelských odborů Histadrut. V roce 1948 byl rok v Paříži ve funkci vedoucího odbočky světového židovského kongresu a po návratu do nedávno vzniknuvšího státu Izrael se stal členem Ústředního výboru Sjednocené strany pracujících (Mapam) a redaktorem (posléze zástupcem šéfredaktora) deníku Al ha-mišmar. Koncem roku 1951 se účastnil zasedání Světové odborové federace ve východním Berlíně, odkud se vydal do Prahy navštívit své přátele z odborů. Dne 31. 12. 1951 byl zadržen československými bezpečnostními složkami na československo-rakouské hranici a převezen do vyšetřovací vazby.

V hlavním procesu proti „protistátnímu spikleneckému centru v čele s Rudolfem Slánským“ vystoupil jako svědek. Sám byl odsouzen dne 9. 10. 1953 k patnácti letům odnětí svobody za „účast v sionistickém spiknutí“ a „špionáž ve prospěch západního imperialismu“. Vězněn byl v Leopoldově a na Pankráci. Po několikerých žádostech o milost a přešetření svého případu, včetně intervence izraelských úřadů, byl dne 13. 5. 1956 propuštěn na svobodu a ihned nato odcestoval do Izraele. V letech 1960−1964 působil jako generální tajemník Světového svazu strany Mapam.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-61; f. Inspekce ministra vnitra (A8/1), inv. j. 539, inv. j. 1056.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Mordechaje Orena.

Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Mordechaj Oren (online, 1. 11. 2022): https://cs.wikipedia.org/wiki/Mordechaj_Oren