Vilém Nový

Vyučil se typografem a ve 20. letech pracoval v různých tiskárnách na Jihlavsku. Angažoval se v sociálnědemokratické mládeži a po vzniku Komunistické strany Československa (KSČ) se v roce 1921 stal jejím členem. Posléze byl aktivní v Komunistickém svazu mládeže (Komsomol). Přibližně od roku 1928 začal působit jako komunistický novinář a taktéž zastával funkce v Krajském výboru KSČ (KV KSČ) v Jihlavě. Za své politické aktivity byl během první republiky několikrát uvězněn. Koncem 20. let odjel do Sovětského svazu (SSSR), kde absolvoval jednoleté studium politických a hospodářských věd na Marxově-Engelsově institutu v Moskvě. Po návratu do Československa (ČSR) zastával ve 30. letech řadu stranických funkcí (krajský tajemník v Olomouci, ústřední tajemník Rudé pomoci aj.). V roce 1934 odešel na Ostravsko, kde působil jako redaktor a tajemník KV KSČ odpovědný za agitaci a propagandu. Během španělské občanské války (1936−1939) organizoval nábor do tzv. interbrigád a v roce 1936 se zúčastnil světového mírového kongresu v Bruselu. Po okupaci v březnu 1939 se zapojil do komunistického odboje. V červnu téhož roku odešel do polského exilu, kde se v Krakově angažoval v organizaci komunistické emigrace. Po napadení Polska se přesunul do Velké Británie, kde pracoval jako šéfredaktor Nového Československa a rozhlasový komentátor stanice Volá Londýn. Po okupaci působil jako vedoucí tajemník KSČ v Ostravě a šéfredaktor deníku Nová svoboda. V listopadu 1945 se stal členem ÚV KSČ a v roce 1946 zasedl jako poslanec v NS. V letech 1946−1949 byl také šéfredaktorem Rudého práva. Osudnou se mu stala dřívější známost s bratry Fieldovými i skutečnost, že se jeho jméno objevilo v kauze László Rajka. Dne 26. 11. 1949 byl zatčen, rezignoval na poslanecký mandát a přišel o členství v KSČ.

Během vyšetřovací vazby spolupracoval se Státní bezpečností. Dne 14. 12. 1953 byl odsouzen k sedmi letům odnětí svobody, které si odpykával v Novém Jičíně, Rtyni a v Ruzyni. K jeho propuštění na svobodu došlo podmíněně v červnu 1954. Poté nastoupil do zaměstnání v pražské Státní knihovně a v roce 1963 byl rehabilitován. V následujících letech působil jako rektor Vysoké stranické školy při ÚV KSČ a v roce 1964 se stal opětovně poslancem NS a později i FS. Na XIII. sjezdu KSČ v červnu 1966 byl zvolen tajemníkem ÚV KSČ. Koncem 60. let patřil k odpůrcům reformního procesu a výrazně se angažoval v procesu nastupující tzv. normalizace, kdy např. šířil lživé informace o smrti Jana Palacha. V roce 1971 byl znovu zvolen členem ÚV KSČ. Z veřejných funkcí odešel v roce 1976.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Viléma Nového.

BÍLÝ, Matěj: Nový Vilém. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 130−134.