Ladislav Novomeský

V letech 1919−1923 absolvoval Státní učitelský ústav v Modre na Slovensku. Poté učil na Státní lidové škole v Bratislavě a zároveň byl mimořádným posluchačem Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Od poloviny 20. let se živil jako redaktor levicových periodik na Ostravsku. V roce 1929 se přestěhoval do Prahy, kde se ve 30. letech stal redaktorem řady levicových či komunistických periodik (Rudé právo, Tvorba, Haló noviny, Slovenské zvesti, DAV). Mezi podstatnou část jeho uměleckých aktivit patřila také básnická tvorba. Byl jedním z nejdůležitějších slovenských levicových intelektuálů své doby, přičemž se podílel např. na založení a formování Levé fronty. Po nacistické okupaci v březnu 1939 se přestěhoval na území samostatného Slovenského státu, kde od roku 1940 pracoval v Obilní společnosti pro Slovensko a dále se také věnoval redakční činnosti. Zapojil se do komunistického odboje a od léta 1943 byl společně s Karolem Šmidkem a Gustávem Husákem členem V. ilegálního výboru Komunistické strany Slovenska (ÚV KSS). Aktivně činný byl ve Slovenském národním povstání a v polovině října 1944 odcestoval do Londýna jako člen delegace na jednání s exilovým prezidentem Edvardem Benešem. Následně se přesunul do Moskvy, kde byl v kontaktu se zahraničním vedením Komunistické strany Československa (KSČ). Po válce působil v rámci Slovenské národní rady, přičemž zastával mj. funkci pověřence školství a osvěty (1945−1950). V letech 1945−1950 zasedal také jako poslanec v NS a v letech 1949−1950 byl členem ÚV KSČ. V roce 1950 začal být osočován z tzv. slovenského buržoazního nacionalismu, načež došlo k jeho odvolání z politických funkcí. Od srpna 1950 až do svého zatčení v únoru 1951 působil jako předseda Slovenské akademie věd (SAV).

Dne 24. 4. 1954 byl odsouzen k 10 letům odnětí svobody ve skupině tzv. slovenských buržoazních nacionalistů. Vězněn byl na Mírově a na Pankráci. V prosinci 1955 mu byl trest přerušen a posléze došlo v únoru 1956 k jeho podmínečnému propuštění. V letech 1956−1963 pracoval jako referent v Památníku národního písemnictví v Praze. V roce 1963 byl rehabilitován a přestěhoval se do Bratislavy. V roce 1964 mu byl udělen titul národního umělce. V letech 1963−1970 působil jako vědecký pracovník Ústavu slovenské literatury SAV. V období tzv. normalizace byl členem ÚV KSS i ÚV KSČ (1968−1976), poslancem FS (1968−1971) a členem předsednictva SNR.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-66.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Ladislava Novomeského.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 1887.

MAŤOVČÍK, Augustín a kol.: Slovenský biografický slovník. IV zväzok M−Q. Martin: Matica slovenská, 1990, s. 307−311.