František Němec

Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové v roce 1917 pracoval jako novinář a začal být aktivní v Československé sociálně demokratické straně dělnické a odborech. Ve 30. letech zastával funkci generálního tajemníka Unie železničních zaměstnanců a stal se vrcholným funkcionářem sociálně demokratické strany. V letech 1935–1939 zasedal jako poslanec v Národním shromáždění (NS) a krátce se také zúčastnil španělské občanské války. Po nacistické okupaci se zapojil do odboje, kde patřil k vedoucím osobnostem jak Politického ústředí, tak Ústředního vedení odboje domácího. Na jaře 1940 odešel do exilu ve Velké Británii, kde se stal jedním z hlavních představitelů zahraniční politické reprezentace. Prakticky celá jeho rodina zahynula v koncentračním táboře v Osvětimi. Ve Velké Británii působil v československé exilové vládě jako ministr sociální péče (1940–1942), ministr hospodářské obnovy pověřený též správou Ministerstva obchodu, průmyslu a živností (1942–1945). V letech 1944−1945 působil jako československý vládní delegát pro osvobozená území. Po válce pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí a v letech 1947–1948 působil jako československý vyslanec v Kanadě. Po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 rezignoval a zůstal v exilu, stal se členem Rady svobodného Československa a působil ve vedení exilové sociálně demokratické strany. Zároveň byl taktéž publicisticky činný.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 167–168. TOMEŠ, Josef: Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2003. Biografický slovník. Praha: Demos – ČSSD, 2004, s. 99.