Jan Masaryk

Narodil se jako syn univerzitního profesora a pozdějšího zakladatele a prvního prezidenta Československa (ČSR) T. G. Masaryka. V roce 1906 absolvoval bez maturity Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze. V důsledku bohémského života a kvůli problémům s disciplínou ho otec v roce 1906 poslal na zkušenou do USA, kde se posléze živil jako poslíček, dělník, učitel angličtiny pro přistěhovalce či pianista. V roce 1913 se vrátil do ČSR a o rok později musel narukovat do rakousko-uherské armády, v jejíchž řadách prošel boji první světové války. V nově vzniklém ČSR nastoupil v prosinci 1918 do diplomatických služeb ministerstva zahraničních věcí (MZV) a v letech 1919−1920 zastával post diplomatického zástupce ČSR v USA. Po odvolání byl v letech 1921−1922 přidělen vyslanectví v Londýně. V roce 1925 se oženil (rozvod v roce 1931) a téhož roku byl jmenován československým vyslancem ve Velké Británii. Zde úspěšně obhajoval otcovu i Benešovu zahraniční politickou linii spočívající v těsné spolupráci se západoevropskými demokratickými mocnostmi a Společností národů. Stal se znamenitým partnerem ve všech vrstvách anglické společnosti a vydobyl si respekt také u královské rodiny. Vrcholem jeho mise byl nekompromisní postoj v roce 1938, kdy apeloval u britské vlády za ukončení politiky appeasementu („ústupků“) vůči nacistickému Německu. Jeho úsilí přišlo vniveč přijetím mnichovské dohody československou vládou dne 30. 9. 1938. Krátce nato rezignoval na svůj diplomatický post a ve Velké Británii požádal o politický azyl. Po okupaci zbytku českých zemí a vypuknutí války v roce 1939 se těsně přimknul k zahraničnímu odboji Edvarda Beneše a v roce 1940 se stal ministrem zahraničních věcí exilové vlády a od listopadu 1942 i náměstkem předsedy vlády. Zásadním způsobem se zasadil o uznání exilové vlády ze strany spojeneckých mocností a legendárními se staly také jeho pravidelné rozhlasové relace vysílané domovu. Koncem války se účastnil klíčových jednání o poválečné politické podobě ČSR a v první vládě zaujal jako nestraník počátkem dubna 1945 křeslo ministra zahraničních věcí. Krátce nato se zúčastnil zakládající konference Organizace spojených národů (OSN) a dne 26. 6. 1945 podepsal za ČSR Chartu OSN. Jeho poválečné ministerské povinnosti ho nutily k častým pobytům v zahraničí, během nichž ministerstvo fakticky řídil státní tajemník V. Clementis. Ministerskou pozici si Masaryk udržel i po nástupu komunisty K. Gottwalda do čela vlády a v poválečných letech patřil vůbec k nejpopulárnějším tuzemským politikům. Během únorové politické krize nepodepsal společně s dalšími ministry demisi a dne 25. 2. 1948 byl v „obrozené vládě Národní fronty“ opětovně jmenován ministrem zahraničních věcí. V noci z 9. na 10. 3. 1948 zahynul za dodnes neobjasněných okolností v pražském Černínském paláci.

KOLÁŘ František a kol.: Kdo byl kdo za první republiky. Politická elita meziválečného Československa 1918−1938. Praha: Pražská edice, k. s., 1998, s. 157−158. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 345−346.