Elisabeth Londonová

Narodila se španělským rodičům žijícím ve Francii. Již v patnácti letech se stala členkou Komunistické strany Francie (KSF) a angažovala se v komunistických mládežnických organizacích. V roce 1934 se přestěhovala do Sovětského svazu (SSSR), kde v Moskvě pracovala ve francouzské sekci Komunistické internacionály mládeže (KIM). Během této činnosti se seznámila s československým komunistou Arturem Londonem, za něhož se v roce 1935 provdala, a později spolu měli tři děti. V roce 1937 doprovázela svého manžela do španělské občanské války. Ve Španělsku nejprve pracovala jako sekretářka hlavního politického komisaře tzv. interbrigád André Martyho. V druhé polovině roku 1937 doprovázela svého manžela do Barcelony, kde London nastoupil práci ve Veřejném komisariátu katalánské generality. Lise mezitím pracovala jako sekretářka a písařka pro katalánského vyšetřujícího soudce. V říjnu 1937 byla jejich úřední místa zrušena a Londonovi se přesunuli na základnu interbrigád v Albacetě, kde Lise vykonávala práci sekretářky, písařky a tlumočnice vedoucího Vojenské vyšetřovací služby. Po porážce republikánských sil se přesunuli do Francie, kde se zapojili do protinacistického odboje v rámci Komunistické strany Francie (KSF). Mezi její hlavní úkoly patřila „práce mezi ženami“ napříč regiony okupované Francie. V srpnu 1942 byla společně s manželem zatčena a ve vězení se jí v roce 1943 narodil syn Gérard. V roce 1944 byla deportována do koncentračního tábora v Ravensbrücku a později do Buchenwaldu. Po osvobození se angažovala v ženském hnutí, byla členkou Ústředního sekretariátu Jednoty francouzských žen a ředitelkou dvou francouzských ženských periodik. Zároveň také působila jako členka Ústřední kontrolní komise KSF. Koncem roku 1948 se s rodinou přestěhovala do Československa (ČSR), kde se její manžel stal později náměstkem ministra zahraničních věcí.

Artur London byl koncem listopadu 1952 odsouzen na doživotí v rámci „Procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“. Své manželce předal na přelomu let 1953−1954 ve vězení motáky obsahující vysvětlení jeho vynuceného „doznání“ a metod vyšetřování. V říjnu 1954 se Lise i s dětmi odstěhovala do Francie, kde organizovala nátlakové akce za propuštění svého manžela, k němuž došlo v roce 1956. V pozdějším věku se stala spisovatelkou a dramatičkou, přičemž se zaměřovala především na životní osudy svého muže v 50. letech.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-17.

Národní archiv - f. ÚV KSČ 1945−1948, Praha − komise − pro revize politických procesů − tzv. Barákova komise (f. ÚV KSČ - KOM I), sv. 20, inv. j. 386−397.

KAPLAN, Karel. Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha: Mladá fronta, 1992. LONDON, Arthur: K pramenům doznání. Motáky z ruzyňské věznice z roku 1954. Brno: Doplněk, 1998. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 287. Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Lise London (online, 13. 9. 2022): https://cs.wikipedia.org/wiki/Lise_London