Hanuš Lomský

Studoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou nedokončil z důvodu uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939. V říjnu 1936 se stal členem Komunistické studentské frakce (Kostufra) a v roce 1937 byl přijat do Komunistické strany Československa (KSČ). V srpnu 1939 emigroval do Anglie, kde byl ubytovaný v jednom z hostelů provozovaných britskou pomocnou organizací Českého svěřeneckého fondu uprchlíků (Czech Refugee Trust Fund, předtím British Commitee for Refugees from Czechoslovakia). Spolupracoval s Anežkou Hodinovou-Spurnou, Gríšou Spurným či Ottou Šlingem. V listopadu 1941 se oženil s Martou Karpelesovou, jejímž bývalým manželem byl komunistický funkcionář Bedřich Hájek (pův. jm. Fritz Karpeles), jeden z později odsouzených v procesech souvisejících s kauzou Rudolfa Slánského. Manželé Lomští měli dva syny a dceru, pozdější disidentku a jednu z mluvčích Charty 77, Věru Roubalovou Kostlánovou (1947). V exilu pracoval do roku 1942 jako svářeč a angažoval se v mládežnických organizacích spjatých s komunistickou stranou (Mladé Československo, později Ústředí československé mládeže). V roce 1942 se stal sekretářem exilové organizace Válečné úsilí československé (The Czechoslovak Commitee for War Effort). Dne 1. 9. 1944 nastoupil do repatriačního odboru exilového ministerstva sociální péče, jehož se stal asi v únoru 1945 vedoucím. Po válce měl na starosti repatriaci našich občanů z Anglie do vlasti. Koncem roku 1945 se vrátil do Československa, změnil si jméno z Liebena na Lomského a na doporučení Otty Šlinga se stal v roce 1946 tajemníkem v organizačním oddělení ÚV KSČ, vedeného Marií Švermovou. V létě 1948 byl dosazen do sekretariátu KV KSČ v Plzni, kde posléze v rámci KV KSČ působil coby zástupce politického tajemníka (1948–1949) a politický (vedoucí) tajemník (1949–1951). Počátkem února 1951 na funkci rezignoval a dne 7. 2. 1951 byl zatčen a posléze obviněn ze „sabotáže výstavby hospodářství“ a napomáhání pronikání „nepřátelských živlů“ do KSČ.

Dne 28. 1. 1954 byl odsouzen v procesu „Marie Švermová a spol.“ (tzv. tajemnický proces) k 15 letům odnětí svobody, které si odpykával v Leopoldově, na Jáchymovsku a na Pankráci. V roce 1955 mu byl trest snížen na 10 let a v srpnu 1956 došlo k jeho podmínečnému propuštění na svobodu. Poté pracoval ve strojírenství. V květnu 1960 mu byl v důsledku amnestie prezidenta republiky prominut zbytek trestu. V roce 1963 byl rehabilitován. V pozdějších letech působil jako tajemník Ústřední rady československé vědecko-technické společnosti. Koncem 70. let se o něj krátce zajímala Státní bezpečnost (StB) z důvodů jeho kontaktů na osoby podezřelé z „prosionistické činnosti“.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-1, arch. č. MNB-16; sb. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-2; sb. Svazky kontrarozvědného rozpracování (KR), sign. KR-745686.

Národní archiv - f. ÚV KSČ – komise I., sv. 18, a. j. 354; sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Hanuše Lomského.

BÍLÝ, Matěj – LÓŽI, Marián – ŠLOUF, Jakub. Nervová vlákna diktatury. Regionální elity a komunikace uvnitř KSČ v letech 1945–1956. Praha: Karolinum – ÚSTR, 2019.