Ján Lichner

Po maturitě na gymnáziu v Bánské Bystrici v roce 1916 narukoval do rakousko-uherské armády a bojištích východní fronty první světové války padl do ruského zajetí. V září 1918 se přihlásil do Československých legií, v nichž setrval do roku 1921. Poté absolvoval dvouletý odborný kurs na notáře v Martině a Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Ve 20. letech působil jako notář v Trenčianských Teplicích, Varíně či Senci. Stal se taktéž členem a funkcionářem slovenské agrární strany a poslancem Národního shromáždění (NS, 1935–1939). Podílel se na formulování a signaci Žilinské dohody o autonomii Slovenska. Od října do prosince 1938 byl ministrem pošt a železnic autonomní slovenské vlády, poté působil ve funkci ředitele a předsedy správní rady Slovenské všeobecné banky v Bratislavě (1939–1940). Zapojil se do protifašistického odboje na Slovensku coby jedna z jeho ústředních postav a v roce 1940 odešel do exilu ve Velké Británii, kde se stal členem Státní rady československé (1940–1945), státním ministrem (1940–1942) a exilovým ministrem zemědělství (1942–1945) s pověřením i pro ministerstvo veřejných prací. Po návratu do osvobozené vlasti byl členem vedení slovenské Demokratické strany (1945–1948), státním tajemníkem na ministerstvu zahraničního obchodu (1945–1946) a na ministerstvu národní obrany (1946–1948). Zároveň zasedal jako poslanec v NS (1945–1948). Během únorové vládní krize v roce 1948 podal demisi a stáhnul se z politického života. V důsledku vazeb na uprchlé exulanty došlo k jeho zatčení a dne 21. 10. 1950 byl odsouzen k 17 letům odnětí svobody.

V roce 1960 byl propuštěný na svobodu díky amnestii prezidenta republiky a v roce 1968 rehabilitovaný.

VALENTOVIČ, Štefan a kol. Biografický slovník. III. zväzok K–L. Martin: Matice Slovenská, 1989, s. 404–405. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 275.