Bohumil Laušman

V roce 1922 maturoval na obchodní akademii v Chrudimi a poté krátce pracoval jako úředník v Hamburku. V letech 1922−1923 studoval Vysokou novinářskou školu v Berlíně a po návratu do Československa (ČSR) byl úředníkem Hypoteční banky v Praze (1923−1925). Již za dob svých středoškolských studií byl činný v sociálně demokratické straně a v družstevním hnutí východních Čech. Od roku 1925 byl župním tajemníkem sociální demokracie v Pardubicích a v letech 1933−1938 členem jejího ústředního výboru. Vedle toho také působil v letech 1922−1938 jako dopisovatel a redaktor sociálnědemokratických periodik Východočeský obzor a Právo lidu. V letech 1935−1939 zasedal jako poslanec v NS a v období tzv. druhé republiky se stal generálním tajemníkem Národní strany práce. Ihned po nacistické okupaci v březnu 1939 se zapojil do odboje a v prosinci téhož roku odešel do exilu ve Francii, posléze ve Velké Británii. V letech 1940−1945 byl členem Státní rady československé v Londýně (1941−1942 místopředseda). V letech 1944−1945 se stal součástí delegace pro osvobozené území ČSR a od října 1944 se účastnil Slovenského národního povstání. V březnu 1945 byl přítomný moskevským poradám o poválečném uspořádání ČSR. Po válce se stal členem představenstva (1945−1948) a prvním místopředsedou (1945−1947) ČSSD, v níž nejprve zastával levicové pozice, posléze byl představitelem „středu“. V letech 1945−1948 opětovně zastával poslanecký mandát a v letech 1945−1947 byl také ministrem průmyslu. V listopadu 1947 byl zvolen předsedou ČSSD. Během únorové politické krize v roce 1948 zaujal „nerozhodný postoj“, čímž přispěl ke komunistickému převratu. Dne 25. 2. 1948 se stal místopředsedou „obrozené“ Gottwaldovy vlády, ale krátce nato byl donucen odejít z politického života. V letech 1948−1949 pracoval jako ředitel Slovenských elektráren v Bratislavě a koncem prosince 1949 odešel do emigrace.

V exilu žil střídavě v Rakousku a v Jugoslávii, přičemž se orientoval na spolupráci s jugoslávským vůdcem J. B. Titem. Jeho cílem bylo podpořit postupnou erozi a reformu československého komunistického režimu. Dne 23. 12. 1953 byl unesen agenty tuzemské rozvědky do ČSR. Došlo k jeho uvěznění a dne 2. 9. 1957 byl v tajném procesu odsouzen na 17 let odnětí svobody. Zemřel za podivných okolností v ruzyňské věznici.

TOMEŠ, Josef: Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878−2003. Biografický slovník. Praha: Demos, 2004, s. 82−83.