Jaromír Lang

V roce 1939 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a již během studií se angažoval v levicovém studentském hnutí. Po nacistické okupaci v březnu 1939 byl zatčen a v letech 1939–1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po návratu pracoval jako bibliograf, redaktor či zaměstnanec Národní odborové ústředny zaměstnanecké (NOUZ). Po osvobození v květnu 1945 pracoval jako hlavní tajemník v Ústřední radě odborů (ÚRO), byl předsedou její kulturní komise a stal se také členem kulturně-propagační komise Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ). Od roku 1946 vyučoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde se během komunistického převratu v únoru 1948 stal členem tzv. akčního výboru Národní fronty. Na jaře 1948 se dal do služeb ministerstva zahraničních věcí (MZV) pod vedením V. Clementise a od června téhož roku působil jako velvyslanec ve Švýcarsku. V roce 1949 byl z diplomatického postu odvolán a začal působit jako delegát u ředitelství Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) v Paříži. V roce 1951 odešel ze služeb MZV, k čemuž zřejmě přispělo jeho manželství s Herbertou Masarykovou, vnučkou T. G. Masaryka.

Působil v akademické sféře, od roku 1959 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (profesor v roce 1961), kde byl v letech 1961–1963 děkanem. V lednu 1964 začal působit na Univerzitě 17. listopadu v Praze, nejprve ve funkci vedoucího katedry kulturní politiky, později katedry dějin české literatury. Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl aktivní v řadách tzv. neostalinistů. V letech 1969−1971 se stal poslancem SN FS a poslancem ČNR.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 1477

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 462–463.