Tibor Kugler

Pocházel ze zámožné židovské rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu v Levicích studoval koncem 30. let fyziku na École Polytechnique v Paříži a v dospělosti ovládal několik světových jazyků. Po vypuknutí druhé světové války sloužil ve francouzské armádě. Dle kusých údajů z operativních materiálů Státní bezpečnosti (StB) byl po okupaci Francie nacisty v roce 1940 zajat a předán do Maďarska. Po nacistické invazi do SSSR sloužil od dubna do listopadu 1943 na východní frontě v rámci maďarské armády, odkud zběhl a stal se členem sovětského partyzánského oddílu Čkalov. Posléze vstoupil do Rudé armády, kde prošel zpravodajským výcvikem, působil u zpravodajského odboru 61. armády a posléze byl převelen do 1. československého armádního sboru v SSSR. Po válce v letech 1945−1946 pracoval jako exportní referent v karlínské ČKD (Českomoravská–Kolben–Daněk). Poté nastoupil do Československých závodů kovodělných a strojírenských, n. p. a v červnu 1946 se stal členem Komunistické strany Československa (KSČ). Po komunistickém únorovém převratu odcestoval počátkem listopadu 1948 do SSSR jako technických tajemník Komise pro vědeckou a technickou spolupráci mezi ČSR a SSSR. Koncem roku 1949 zastával funkci zástupce delegáta komise a v roce 1950 byl krátce expertním konzultantem obchodního atašé pro otázky vědecko-technické spolupráce. Jeho práce spočívala zejména v zajištění zázemí tuzemských expertů pozvaných do SSSR a přípravě podkladů potřebných pro návštěvu sovětských závodů. Zřejmě v důsledku zákulisních intrik a odmítnutí plnění příkazů nadřízených, které mohly být sověty považovány za průmyslovou špionáž, byl v roce 1950 odvolán. Poté působil na Generálním ředitelství ČZTS a dne 10. 6. 1951 byl získán ke spolupráci se Státní bezpečností (StB). Jeho úkolem bylo získávat informace o generálním řediteli F. Fabingerovi a dalších vedoucích zaměstnancích či osobách souvisejících s „hledáním nepřátel uvnitř strany“, resp. „sabotujících“ tuzemský průmysl (např. S. Rada, J. Jičínský).

Zatímco zpočátku byl StB považován za schopného agenta, v červnu 1956 s ním byla spolupráce přerušena kvůli podezření z dekonspirace, a navíc coby člen KSČ údajně neměl důvěru „třídního nepřítele“. V průběhu druhé poloviny 50. let a v 60. letech pracoval jako referent Výzkumného ústavu těžkého strojírenství v Praze, výzkumný pracovník Povltavského průmyslu kamene Praha či jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu technickém, stavební a lehké prefabrikace. Měl být vynálezcem brusného kotouče na kámen a plasmového hořáku na řezání kamene a skla světové úrovně. V roce 1961 byl vyloučen z KSČ pro kriminální delikt. V letech 1963−1970 opětovně spolupracoval s StB v tzv. problematice vízových cizinců z USA a Francie. Koncem 60. let působil ve Výzkumném vývojovém ústavu G. A. Akimova v Praze. V říjnu 1968 využil turistickou cestu do Švýcarska a emigroval, přičemž v Československu zanechal rodinu z druhého manželství.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Svazky tajných spolupracovníků (TS), arch. č. TS-654327 MV; sb. Zvláštní agenturní svazky (ZA), arch. č. 5852, sv. 12.