Jiří Kubelík

Maturoval na státní reálné škole v Praze na Žižkově a v roce 1921 začal studovat velkoobchod a zahraničních obchod na Vysoké škole hospodářských nauk při Českém vysokém učení technickém, studia však zanechal z důvodu nástupu do zaměstnání. V letech 1924−1925 pracoval jako účetní a po absolvování základní vojenské služby v roce 1928 pokračoval v přerušených studiích, ukončil je v roce 1931. Politicky se angažoval v sociálnědemokratické straně. Po absolutoriu obdržel stipendium ministerstva školství a odjel na stáž do USA (Ohio, Washington), kterou završil dosažením stupně „M. A.“ v mezinárodním právu a mezinárodních stycích. Po návratu do Československa (ČSR) pracoval nějaký čas v cestovní kanceláři Amerického ústavu a později byl přijat za tajemníka obchodní komory v Curychu, kde pracoval do roku 1938. Během tohoto působení získal doktorát. V roce 1938 byl přijat do národohospodářské sekce ministerstva zahraničních věcí (MZV), kde pracoval jako ministerský koncipista. Po nacistické okupaci v březnu 1939 se stal tajemníkem odborné skupiny průmyslu koželužského, jímž byl až do konce okupace. Od skončení války do listopadu 1945 působil jako generální tajemník hospodářské skupiny ministerstva průmyslu. Poté byl jmenován generálním ředitelem znárodněných Československých závodů průmyslu kožedělného a gumárenského, n. p. Po komunistickém únorovém státním převratu nastoupil v březnu 1948 místo generálního ředitele Československého monopolu lihového v Praze (Československé pivovary, n. p., a Československý průmysl lihovarský a drožďářský, n. p.), jímž byl až do zatčení dne 10. 11. 1948. Zadržen byl pro údajnou protistátní činnost „pravicových sociálních demokratů“, která byla posléze propojena s domnělou ilegální činností národních socialistů („Milada Horáková a spol." či tzv. „akce Střed“). Dne 27. 4. 1949 byl propuštěn a dále vyšetřován na svobodě. V té době pracoval v družstvu DUP v Pelhřimově. Dne 30. 5. 1950 byl opětovně zatčen a počátkem srpna téhož roku odsouzen ve vykonstruované skupině pojmenované jako „František Harlas a spol.“ ke 14 letům odnětí svobody.

Na svobodu byl propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky dne 10. 5. 1960. V rámci rehabilitačních řízení konce 60. let došlo ke zrušení původního rozsudku z 50. let na základě výroku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 1969. Proti verdiktu se odvolal generální prokurátor a s jeho námitkami se v červnu 1971 ztotožnil také odvolací Nejvyšší soud Československé socialistické republiky v Praze a přikázal soudu nižší instance nové projednání případu. Stalo se tak již v době okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a nastupující tzv. normalizace. Novým rozhodnutím Městského soudu v Praze byly návrhy na zrušení rozsudku ze srpna 1950 zamítnuty, proti čemuž se tentokrát odvolal zase Kubelík a další postižení. Případ tak opětovně projednával Nejvyšší soud v Praze, jehož výrokem ze dne 29. 8. 1975 bylo odvolání definitivně zamítnuto.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-2614 MV; sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV, sv. 92.