Karel Kreibich

Po dokončení německé vyšší obchodní školy pracoval jako úředník v Jablonci nad Nisou. Stal se členem německé Sociálnědemokratické strany Rakouska (Sozialdemokratische Partei Österreichs, SPÖ), v níž od roku 1904 působil jako profesionální funkcionář. V roce 1906 se přestěhoval do Liberce, kde se z něj stala významná postava místních sociálních demokratů. Zároveň působil jako žurnalista v redakcích stranických periodik. V letech 1915–1918 bojoval v první světové válce v rakousko-uherské armádě a po návratu do Liberce se zapojil do aktivit levého křídla sociální demokracie. V letech 1920–1929 zasedal jako poslanec v Národním shromáždění (NS). V roce 1921 se stal jedním ze zakládajících členů Komunistické strany Československa (KSČ), přičemž v letech 1921–1924 působil v jejím výkonném výboru. Zároveň byl také členem exekutivy Komunistické internacionály (Kominterna), kde se mj. zabýval národnostními otázkami. Od poloviny 20. let se stavěl se proti „mechanické“ bolševizaci KSČ v československých podmínkách, čímž slábl jeho vliv ve stranickém vedení, a to i přesto, že byl členem Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ, 1925–1929) i politbyra (1927–1929). V letech 1927–1933 působil především v moskevském aparátu Kominterny. Po návratu do Československa (ČSR) pracoval jako novinář v redakci Rote Fahne (1934–1938) a zároveň zastával funkci senátora NS (1935–1938). V letech nacistické okupace byl jedním z představitelů exilové KSČ ve Velké Británii a zároveň působil jako člen Státní rady československé (1941–1945). Po válce se vrátil do ČSR, kde se věnoval publicistice a pedagogické činnosti. V letech 1950–1951 byl velvyslancem v Sovětském svazu (SSSR), odkud byl odvolán z důvodu židovského původu své druhé manželky.

V 50. letech patřil k jedněm z mála členů KSČ otevřeně kritizující její represivní politiku. Od roku 1953 do počátku 60. let zasílal stranickému vedení protestní dopisy odsuzující antisemitský charakter procesu s Rudolfem Slánským a vykonstruovanost obvinění, přičemž požadoval rehabilitaci obviněných. Jelikož se jednalo o zakládajícího člena a známou osobnost, vedení strany se neodvážilo zasáhnout. Vedle toho se také zabýval dějinami dělnického hnutí a KSČ, jejichž oficiální výklad podrobil značné kritice.

SOMMER, Vítězslav: Kreibich Karel. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) A–K. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 664–668. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 173–174.