Vladimír Krajina

V roce 1927 vystudoval botaniku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (PřF UK) a poté působil jako asistent na Botanickém ústavu UK v Praze. Věnoval se především systematické botanice, rostlinné ekologii a v roce 1934 se habilitoval na docenta. Profesorem PřF UK se stal v roce 1945. V letech 1929−1930 podnikl cestu kolem světa, o níž natočil dokumentární film. Během nacistické okupace se zapojil do domácího odboje a stal se jednou z hlavních osobností tuzemské rezistence. Patřil k vedení Politického ústředí, přičemž spravoval jeho ilegální vysílačku Sparta I., která měla v letech 1939−1942 spojení s londýnskou exilovou reprezentací. Po sloučení vrcholných nekomunistických odbojových organizací v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD) na jaře 1940 byl jedním z jeho hlavních představitelů. Po likvidaci odboje za tzv. heydrichiády v červnu 1942 jako jediný z vrcholných odbojářů unikl perzekuci a do února 1943 žil v ilegalitě, přičemž se nadále snažil prostřednictvím vyslaných parašutistů udržovat spojení s Londýnem. Dne 3. 2 1943 byl v Turnově zatčen gestapem. Coby vedoucí osobnost domácího odboje se mu dostalo speciálního zacházení od K. H. Franka a do konce války byl držen ve zvláštní vazbě v Malé pevnosti v Terezíně. Po osvobození vstoupil do Československé strany národně socialistické, v níž působil jako generální tajemník a v letech 1945−1948 zasedal také jako poslanec NS. Byl zásadním odpůrcem a kritikem totalitních praktik komunistické strany, která se ho po válce snažila zdiskreditovat zfalšovanou výpovědí K. H. Franka. Během únorového komunistického převratu v roce 1948 byl tzv. akčním výborem Národní fronty vyloučen z vedení UK. Dne 26. 2. 1948 byl zatčen, ale vzápětí díky intervenci prezidenta E. Beneše propuštěn. Posléze se mu podařilo uprchnout do exilu. V nepřítomnosti byl dne 4. 8. 1948 odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 25 letům odnětí svobody. Od roku 1949 přednášel botaniku na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru a vedle toho se angažoval v československém protikomunistickém exilu jako místopředseda Rady svobodného Československa.

V letech 1958−1963 byl řádným, posléze emeritním profesorem vancouverské univerzity. Zasloužil se o zachování kanadského přírodního bohatství (zejm. lesů) a o zřízení výzkumných rezervací na severu Kanady. Na tato témata publikoval také řadu odborných prací. V roce 1975 se stal předsedou ČSNS v exilu. Po pádu komunistického režimu navštívil v roce 1990 Československo, kde byl vyznamenán Řádem Bílého lva I. třídy.

DRÁBEK, Jan: Dva životy Vladimíra Krajiny. Praha: Toužimský & Moravec, 2016. KOCIAN, Jiří: Československá strana národně socialistická v letech 1945–1948. Brno: Doplněk, 2002. KRAJINA, Vladimír: Vysoká hra. Vzpomínky. Liberec: Nakladatelství Eva − Milan Nevole, 2004. PEJSKAR, Jožka: Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948−1994. Sv. 4. [Fallbrook]: Nákladem vlastním, 1994. s. 81–89. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 156−157.