Chaim Klein

Vyrůstal v tradičním židovském chasidském prostředí na Podkarpatské Rusi. Po bar micva v roce 1932 studoval na Ješivách ve Slatinských Dolech a slovenských Michalovcích, později v Rumunsku. Po vypuknutí druhé světové války a nacistickém útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 byl v červenci téhož roku coby Žid povolán maďarskými úřady na nucené práce. V rámci pracovní čety se dostal až na okupovanou Ukrajinu, kde se v roce 1943 ocitl v zajetí osvobozující Rudé armády. Po dalším pobytu v internaci se stal v listopadu 1944 příslušníkem 1. československého armádního sboru v SSSR, přímých bojů se však nezúčastnil a konec války ho zastihl ve slovenském Martinu. V roce 1946 byl demobilizován a odstěhoval se do Ústí nad Labem, kde se stal členem mládežnického kolektivu (tzv. Plugat hachšara) připravujícího se na život a práci po vystěhování do kibucu v Palestině. Skupina patřila do sionistického levicového hnutí „Hechaluc hacair“ majícího za cíl organizovat vystěhování na území biblického Izraele na Blízkém východě, kde měla vzniknout nová zemědělská a dělnická třida. Vedle toho se také stal členem Ústředního svazu sionistického, v němž se mj. podílel na vyřizování úřední agendy spjaté s židovským vystěhovalectvím. Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 pracoval v Židovském národním fondu „Keren Kajemet LeJisrael“ v Praze a neúspěšně se chystal vycestovat do Izraele, což mu nebylo umožněno kvůli neobdržení tzv. výjezdní doložky. Krátce poté byl zadržen pro podezření z nedovoleného pokusu o překročení hranic a šest měsíců vězněn. Soudem byl nakonec osvobozen a nastoupil zaměstnání na Izraelském vyslanectví, kde tiskl a expedoval židovský bulletin Zpravodaj Izraele.

Těsně po procesu s „Rudolfem Slánským a spol.“ byl opětovně zadržen a dne 1. 12. 1952 přikázán do služby k Pomocným technickým praporům (PTP, tzv. Černí baroni), kde byl do 30. 5. 1954. Zároveň byl koncem roku 1953 vyšetřován Státní bezpečností pro svoje aktivity v rámci sionistického hnutí. Jeho provinění měla spočívat v organizování židovské mládeže k vystěhování do Izraele a obligátního „nepřátelství ke komunistickému režimu“. Po propuštění z PTP bydlel v Teplicích a posléze pracoval jako vedoucí odbytového střediska a zásobovač skladu Ferona, n. p. Aktivně se zapojil do činnosti Židovské náboženské obce (ŽNO) v Teplicích a v letech 1974−2003 ji vedl. V roce 1976 se stal také členem Rady židovských náboženských obcí v zemích České a Moravskoslezské.

Archiv bezpečnostních složek - f. Mapy zpráv zpracované Studijním ústavem MV (Z), sign. Z-10-1009, s. 23.

Vzpomínky Chaima Kleina. In: Věstník Maskil. Praha: Bejt Simcha, 2003−2004.