Vladimír Klecanda

Vystudoval historii a pomocné vědy historické na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (1912), na École nationale des chartes v Paříži a na Ústavu pro rakouský dějezpyt ve Vídni. Od roku 1917 pracoval v Archivu země české v Praze a po vzniku Československa (ČSR) v roce 1918 se podílel na vytváření nové archivní soustavy samostatného státu. Po určitou dobu byl také přidělen na československém vyslanectví ve Vídni, kde zastával funkci přednosty Československé kulturně-historické komise. V letech 1924−1938 působil jako vysokoškolský pedagog na Univerzitě Komenského v Bratislavě (v roce 1931 získal hodnost profesor) a také jako generální sekretář Učené společnosti Šafaříkovy. Politicky byl aktivní v rámci Československé strany národně socialistické (ČSNS). Angažoval se také v sociální péči a sportovních aktivitách, přičemž např. založil odbor „Vodáků“ při Klubu československých turistů. Po nacistické okupaci v březnu 1939 se zapojil do odboje v rámci Politického ústředí a v prosinci téhož roku odešel do exilu ve Francii a posléze ve Velké Británii. V letech 1940−1945 byl členem Státní rady československé v Londýně (1941−1942 jako její místopředseda), dále působil jako vydavatel revue Kruh a coby redaktor československého vysílání British Broadcoasting Corporation (BBC). Po válce se vrátil do ČSR, kde se stal členem výkonného výboru ČSNS a od roku 1945 až do své smrti v dubnu 1946 byl též poslancem Národního shromáždění (NS).

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 1166

TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 66.