Charles Katek

Jeho otec Karel pocházel z Čech a původním příjmením byl Kotek. Před první světovou odešel do emigrace a usadil se v Chicagu, kde se mu v roce 1910 narodil syn Charles. Ten v dospívání vypomáhal společně s bratrem Ottou v rodinné firmě specializující se na stěhování pian „Katek Brothers Moving“. U vláčení těžkých břemen však nechtěl zůstat celý život, a proto se rozhodl studovat. V roce 1934 promoval na univerzitě v Illinois a posléze pokračoval v doktorském studiu historie na Northwesternské univerzitě v Evanstonu v Illinois, kde v roce 1942 obhájil disertační práci na téma „Vývoj českých demokratických tradic v letech 1840−1867“. Krátce přednášel evropskou historii a dějiny slovanských národů na vysoké škole v Ciceru, kde žilo hodně Američanů českého původu, ale akademické prostředí mu nevyhovovalo a svou budoucnost viděl spíše v armádě. Po nástupu vojenské služby využil svých znalostí a jazykové vybavenosti a po absolvování základního výcviku byl přijat do řad zpravodajské služby americké armády Office of Strategic Services (OSS). Posléze byl převelen do Londýna, kde působil jako styčný důstojník s československou exilovou vládou prezidenta Edvarda Beneše. V rámci svých pracovních povinností a společenských kontaktů byl v pravidelném styku jak se členy vlády, tak s československými zpravodajci. Jeho úkoly však byly především politické povahy a Katek nikdy nedostal žádné školení v praktické špionáži. Uměl se pohybovat ve vyšších kruzích, byl vzdělaný, vtipný a obecně považovaný za výborného společníka. Po invazi Spojenců do Itálie v září 1943 působil jako instruktor ve zpravodajských kurzech v přístavním městě Bari na jihoitalském pobřeží a po vypuknutí Slovenského národního povstání koncem srpna 1944 organizoval americkou leteckou pomoc odbojářům. V lednu 1945 obdržel společně s dalšími dvěma důstojníky coby vedoucí československé sekce OSS od exilové vlády vysoká vojenská vyznamenání. Ke konci války sloužil v Bavorsku v hlavním stanu 3. americké armády, která se podílela na osvobození západních a jihozápadních Čech. V květnu 1945 byl jedním z prvních Američanů v Praze a do Československa (ČSR) původně přijel jako velitel „Repatriační komise“, jejímž oficiálním úkolem bylo především hledat nezvěstné americké vojáky. Posléze se přejmenovala na „Komisi pro vyšetřování válečných zločinců“ a konečně na „Vojenskou misi“ sídlící na pražském Loretánském náměstí. Ať už byl název úřadu jakýkoliv, jeho hlavním úkolem bylo shromažďování špionážních informací pro USA. Pravou rukou Kateka byl seržant Kurt Taub, jenž se později stal agentem sovětských tajných služeb, jimž odhalil část zpravodajské sítě Američanů a jeho spolupráce se sovětskou, resp. československou špionáží měla pokračovat (dle závěrů historika Igora Lukeše) i po jeho pozdější emigraci na Západ. Katekův otevřený přístup uplatňovaný za války v Londýně, okázalost a společenské styky s demokratickými politiky, aristokraty, žurnalisty či armádními důstojníky neunikly pozornosti vojenského obranného zpravodajství (OBZ), které o něm a jeho stycích začalo shromažďovat informace a sledovalo ho prakticky „na každém kroku“. Jelikož bylo „veřejným tajemstvím“, že se americká Vojenská mise zabývá špionáží, došlo v březnu 1946 k formálnímu zrušení úřadu a Katek byl i se svými podřízenými převeden do úřadu vojenského atašé amerického velvyslanectví v Praze, což s sebou neslo výhodu diplomatické imunity. I přes značné množství zpráv, které podával svým nadřízeným, se mu nepodařilo proniknout do vrcholných struktur Komunistické strany Československa (KSČ) a americké zpravodajství (posílené o paralelní zpravodajskou sekci Spencera L. Taggarta) v poválečném ČSR nedokázalo odhalit skutečně tajné strategické plány KSČ či silových ministerstev. Krátce po komunistickém únorovém státním převratu odešel dne 18. 3. 1948 i se svým pobočníkem Kurtem Taubem do zahraničí. Posléze spoluzorganizoval pomoc při útěku několika významných osob z ČSR (např. Petr Zenkl) a z pověření amerických zpravodajských služeb, za spolupráce československých vojenských exulantů, začal v Západním Německu organizovat z poúnorových uprchlíků zpravodajské skupiny vysílající do ČSR kurýry („agenty-chodce“), jejichž úkoly spočívaly zejména v budování špionážních sítí pro případ válečného konfliktu. Jejich aktivity postupně slábly a skončily zhruba v polovině 50. let, kdy bylo zjevné, že otevřený střet dvou mocenských bloků nenastane.

Katek byl odvolán do USA a nakonec dosloužil na americkém velvyslanectví ve Vídni, kde působil v letech 1960–1965.

Archiv bezpečnostních složek - f. Historický fond Státní bezpečnosti (H), arch. č. 686; f. Kabinet StB materiálů (323), sign. 323-2-5.

LUKEŠ, Igor: Československo nad propastí. Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945–1948. Praha: Prostor, 2014.