Josef Kapoun
Kovář, komunální politik, komunistický a odborový funkcionář, předseda brněnského stranického vedení, člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ), poslanec Národního shromáždění (NS).
Životopis
Po vyučení kovářem nastoupil v roce 1904 zaměstnání v Královopolské strojírně v Brně, kde pracoval do roku 1925. Politicky se angažoval v sociální demokracii a v roce 1908 založil ve svém bydlišti v Ořešíně (okr. Brno-venkov) její místní organizaci a zanedlouho byl funkcionářem okresního stranického vedení. Od roku 1912 působil v komunální politice jako člen obecního výboru Ořešína a v pozdějších letech byl opakovaně zvolen starostou a členem obecní rady a zastupitelstva. V roce 1921 se stal zakládajícím členem Komunistické strany Československa (KSČ). V letech 1921−1925 a 1930−1938 byl členem brněnského krajského stranického vedení, s přestávkou v letech 1925−1935, kdy se přestěhoval do Plzně. I tam působil v krajských stranických strukturách. Ve 20. letech se také výrazně angažoval v sociálně demokratických odborech, které se komunisté snažili ovládnout. Působil jako předseda Zemské odborové rady na Moravě při sociálnědemokratickém Odborovém sdružení československém (1922−1925), všeodborový tajemník Mezinárodního všeodborového svazu pro kraj Plzeň (1925−1930) a všeodborový tajemník Rudých odborů v Brně (1930−1938). Po V. sjezdu KSČ v únoru 1929 se stal stoupencem nového Gottwaldova vedení a jeho stranickou linii prosazoval v komunistických odborech. Za své politické aktivity byl v období první republiky patnáctkrát vězněn. Ve druhé polovině 30. let se angažoval ve Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku a Mezinárodní rudé pomoci. Často také vystupoval na protifašistických shromážděních. Po nacistické okupaci v březnu 1939 se snažil organizovat ilegální komunistickou činnost v Ořešíně. V září téhož roku byl zatčen a vězněn do konce války v koncentračních táborech. Po okupaci byl zvolen do čela brněnské Krajské odborové rady, stal se předsedou brněnského krajského vedení KSČ a také členem Zemského národního výboru v Brně. Později pracoval jako krajský tajemník Revolučního odborového hnutí (ROH) na Brněnsku. Na VIII. celostátním sjezdu KSČ v březnu 1946 byl kooptován do ÚV KSČ, kde setrval do února 1951. Také došlo k jeho zvolení poslancem NS, v němž zasedal do roku 1954. Během únorového komunistického státního převratu v roce 1948 se aktivně podílel na uchopení moci v Brně. V období od listopadu 1948 do února 1951 byl členem a předsedou Komise stranické kontroly a od května 1949 do února 1951 také členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ, čímž dosáhl vrcholu své politické kariéry. Jeho pád souvisel se zatčením vedoucího tajemníka Krajského výboru KSČ v Brně Otty Šlinga, s nímž Kapoun úzce spolupracoval. V únoru 1951 rezignoval na všechny stranické funkce a byl odsunut do pozadí.
V následujících letech pracoval v Ústředním svazu výrobních družstev, kde zastával funkci vedoucího školského oddělení. Dne 1. února 1957 odešel do penze.
Prameny
Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 1115
K dalšímu čtení
VYHLÍDAL, Milan: Josef Kapoun. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 565−567.
i
Narození:
14. 10. 1886
Rohozec (okr. Tišnov)
Rohozec (okr. Tišnov)
Úmrtí:
4. 4. 1958
Brno
Brno
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Hermína Frantová (1889)
Děti:
Jarmila, Ludmila, Marie, Josefa, Josef